"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Nechť se znovu setkáme (Bellarke) - 12. kapitola

3. ledna 2016 v 19:15 | Liesel |  Nechť se znovu setkáme (kapitolová povídka z The 100)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Bellamy Blake a Clarke Griffin (Bellarke)
Název povídky: Nechť se znovu setkáme
Typ povídky: Fan-Fiction, kapitolová
Místo děje: Země, Camp Jaha, les a okolí
Čas děje: Po ukončení druhé série The 100, den
Omezení: 12+
Popis: Poté, co se Clarke a Bellamy rozloučili, se Bellamy vrací do Camp Jaha a Clarke se vydává na cestu...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly:
Po hodině usnula, stále v Bellamyho náručí. Ten jí jen položil na postel a přikryl. Sám si lehl na druhou postel naproti a zašeptal: "Dobrou noc, Clarke."
Pak se ponořil do hlubokého spánku.

12. kapitola:
Bellamy a Clarke spali téměř dva dny. Když totiž v noci usnuli, neprobudili se za pár hodin ve dne. Probudili se až za den a půl, když bylo odpoledne. Nebylo divu, že spali tak dlouho. Byli velmi vyčerpaní, psychicky i fyzicky. Nemuseli nikam spěchat. Už hodně dlouhou dobu se pořádně nevyspali.
První se vzbudil Bellamy. Cítil se nečekaně odpočatý, jako už dlouho ne. Posadil se na posteli, trochu se protáhl a podíval se na Clarke, která byla na druhé posteli, pár metrů od Bellamyho. Stále spala. A vypadala sladce.
Bellamy se rozhodl jí nebudit, jen potichu vstal a urovnal její přikrývku. Vylezl ven, kde bylo větší světlo než v bunkru. Byl jasný a poměrně teplý den. Bellamy se nemusel dlouho zamýšlet, aby mu došlo, že nejspíše spali více než pár hodin. Podle toho, jak se cítil odpočatý, spali asi tak den. Napadlo ho, že by mohl něco ulovit, ale neudělal to. Věděl, že by se Clarke vyděsila, kdyby byl pryč. A i on by byl neklidný a dělal by si starosti, jestli se Clarke náhodou něco nestalo.
Zatímco byl venku, vzbudila se Clarke. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co vše se stalo. Rozhlédla se kolem sebe, ale Bellamy nikde nebyl, zůstala po něm jen neustlaná postel a otevřený poklop, kterým se vycházelo ven. Clarke vstala z postele a uvědomila si, že se cítí mnohem lépe. Po fyzické i psychické stránce. Pomohl jí spánek i Bellamy. Vyšla ven a rozhlédla se. Byl krásný teplý den. A kousek od ní postával Bellamy. Clarke udělala pár kroků a on se otočil. Podívali se na sebe.
"Vyspala ses dobře, Princezno?" zeptal se jí Bellamy, který po několika měsících znovu použil Clarčinu přezdívku.
"Už dlouho jsem se takhle nevyspala. A neříkej mi 'Princezno'." napomenula ho.
"Taky jsem se dobře vyspal." usmál se Bellamy a dodal: "Princezno."
Clarke si jen povzdechla. Nějakou dobu tam prostě jen tak stáli a dívali se na přírodu kolem sebe, na nebe, na zem, pak se vzájemně podívali do očí.
"Co bude teď?" zeptala se.
"Nevím. Nechci se vracet. Nikam. Vlastně už jsem vzdal i to, že tě najdu." přiznal.
"Ale stejně si mě našel. A proč jsi to vlastně vzdal?" zeptala se.
"Po mé návštěvě Mount Weather, jsem si uvědomil, že se ani já nechci vracet. A nemůžu k tomu nutit tebe."
"Co bude teď?" znovu se zeptala.
"Můžeme zůstat spolu, na chvíli nebo natrvalo. Můžeme se rozdělit. Co bys chtěla ty?"
Clarke chvíli mlčela. Oba dva věděli, že by nejradši odpověděla 'Utéct', ale neudělala to. Protože oba dva stejně tak věděli, že nemůžou utéct. Museli se rozhodnout, vyrovnat se s tím, přežít.
"Miluju tě..." bylo jediné, co řekla.
Bellamy byl chvíli v šoku, nepřekvapilo ho, co cítila, ale že to řekla nahlas. Pak odpověděl: "Já tebe taky."
Ani Clarke nepřekvapilo, co cítil, jen to, že to řekl.
Teď už měli ve svých citech opravdu jasno a nebránili se jim. Ale to neznamenalo, že spolu zůstanou, ať už na chvíli nebo natrvalo.
"Co Octavia? Co tví lidé? Opravdu je opustíš?" zeptala se.
"Bude to lepší, pro ně. A jsou to naši lidé. Opravdu bys je opustila, i s tvou matkou?"
"Bude to tak lepší, pro ně." téměř zopakovala jeho slova.
"Když mi řekneš, abych teď odešel. Když mi řekneš, abych tě opustil, udělám to. Sbalím si věci a půjdu. Teď hned. A budu se snažit, abychom se už nikdy neviděli. Bude to těžké, ale možná lepší."
"Neřeknu ti to. Měla bych, oba bychom měli jít svou vlastní cestou. Ale já nechci, abys mě opustil. Ale pokud mi řekneš, abych odešla, udělám to."
Mlčeli. Přemýšleli. Věděli, že když budou spolu, bude to bolet. Budou spolu muset hodně mluvit a hodně se snažit, aby při pohledu na toho druhého neviděli hromadu mrtvých. Věděli, že jim to v závěru možná pomůže, protože rána se někdy musí otevřít, aby se vyčistila. Ale bolí to. Milovali se, ale jen bez toho druhého mohli začít nový život. Jenže to by museli ten starý ukončit. A to nešlo. Zatím.
"Žádné rozhodnutí není správné, že?" spíše konstatoval Bellamy.
"Jenže jsou některá rozhodnutí, která jsou lepší než jiná." dodala Clarke.
"Ale vždycky to někdo odnese." doplnil ji Bellamy.
"A já už nechci být tím, kdo to bude řídit."
"Já taky ne." souhlasil a pak se společně vrátili do bunkru.

Co si myslíte? Měli by zůstat spolu? Měli by se vrátit? Ano/ne? Proč? Prosím, pište komentáře. Budu za ně opravdu ráda.
Veškerá nespisovnost je zde schválně.
Liesel
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 justrandomguy justrandomguy | E-mail | 3. ledna 2016 v 21:46 | Reagovat

Hezká kapitola. :) Pokud se ptáš stylem, že sama nevíš, jak pokračovat, pak ti poradím. Určitě by měli zůstat spolu... Už jenom z principu, že píšeš Bellarke ff ve který by spolu vůbec nebyli? :D to nedává moc smysl co říkáš? :) Takže určitě ať zůstanou spolu nu a kam se vydají to je na tobě, jak to chceš psát. Můžou se buď vrátit do kempu a můžeš to psát stylem, že to společně překonávají a vymyslet třeba nějakou novou hrozbu a nebo spolu odejdou někam pryč a třeba něco najdou. Můžeš si vymyslet cokoliv chceš, rozepsala sis to dobře. V tom je kouzlo ff, můžeš si tam dát cokoliv tě napadne, je to tvůj svět. :) Hlavně ať zůstanou spolu, protože to je to jediný, co je drží na nohou.

2 Liesel Liesel | E-mail | Web | 4. ledna 2016 v 7:23 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji za krásný komentář a za přečtení povídky. Máš pravdu, měla bych je nechat spolu, to jsem ostatně měla taky v plánu. Kam ale půjdou, to sama ještě nevím :-).

3 Percabeth Percabeth | Web | 17. února 2016 v 9:12 | Reagovat

Znovu úžasně napsaná kapitola. Jestli chceš radu, promysli si v hlavě pořádně dané dvě situace a rozhodni se pro tu, která se ti zdá sympatičtější. Já to většinou takhle dělám :D

4 Liesel Liesel | E-mail | Web | 25. února 2016 v 19:22 | Reagovat

[3]: Děkuji za komentář a za radu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama