"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Nechť se znovu setkáme (Bellarke) - 11. kapitola

24. prosince 2015 v 13:00 | Liesel |  Nechť se znovu setkáme (kapitolová povídka z The 100)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Bellamy Blake a Clarke Griffin (Bellarke)
Název povídky: Nechť se znovu setkáme
Typ povídky: Fan-Fiction, kapitolová
Místo děje: Země, Camp Jaha, les a okolí
Čas děje: Po ukončení druhé série The 100, noc
Omezení: 12+
Popis: Poté, co se Clarke a Bellamy rozloučili, se Bellamy vrací do Camp Jaha a Clarke se vydává na cestu...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v lese a okolí - Bellamy:
Posvítil si baterkou lépe na osobu schoulenou u zdi. Dívka zvedla hlavu a Bellamymu vynechalo srdce pár úderů.
"Clarke..." vydechl.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v lese a okolí - Clarke:
Vzhlédla a světlo z baterky jí nepříjemně zasvítilo do očí, na chvíli je zavřela a zdálo se jí, že osoba u ní přestala dýchat, znovu otevřela oči a uslyšela známý hlas.
"Clarke..." vydechl.
"Bellamy..." zachraptěla.

11. kapitola:
Bellamy tam stál a díval se na Clarke, jako na zjevení. Nebyl schopen slova. Už byl rozhodnut přestat Clarke hledat, a teď ji tu najde. Přemýšlel o tom, jak asi Clarke zareaguje. Pochopil by, kdyby mu řekla, aby odešel - jenže on věděl, že by neodešel, ani kdyby chtěla. Ale nevypadalo to na to, že by ho Clarke chtěla vyhodit. Vypadala příšerně - byla krásná, to ano, ale teď... -, tváře měla mokré od slz a trochu špinavé od hlíny. Oči celé zčervenalé a vyplakané. Pod očima velké tmavé kruhy. Choulila se u stěny, vypadala, že se nemůže hnout. Přistoupil k ní blíž. Pořád na něj upírala své krásné oči, které ale měla přimhouřené, kvůli světlu - došlo mu to a trochu sklonil baterku. Ještě o kousek k ní přistoupil a sklonil se, takže teď skoro klečel na zemi. Než stačil cokoliv říct, Clarke se ho dotkla. Dotkla se jeho ramene. Pak roztřesenou ruku odtáhla.
"Jsi skutečný... opravdu jsi přišel... našel jsi mě... nezdá se mi to?" zachraptěla Clarke, která nemohla uvěřit tomu, že je s Bellamym. S Bellamym, na kterého si zakázala myslet, ale stejně se jí to nedařilo. S Bellamym, kterého milovala.
"Clarke... Co se... Co se stalo?" zeptal se Bellamy.
"Nevím..." rozvzlykala se Clarke "...vzbudila jsem se a... byla jsem tady... nevím, jak dlouho tu jsem, asi pár hodin... nic nevím..."
"Dobře, všechno bude v pohodě, jasný?" utěšoval ji Bellamy, když pochopil, že Clarke je stejně vyděšená a zmatená jako on. "Můžeš chodit?" zeptal se.
Clarke zavrtěla hlavou. "Řetěz..." vysvětlila.
Až teď si Bellamy všiml řetězu, který poutal Clarke ke zdi. Opravdu tu nebyla dobrovolně.
"Zkusím to povolit. Všechno je to tu zastaralé, možná to povolí pod větví." doufal Bellamy. Vstal, odstoupil od Clarke a vzal si větev, která ležela u brány. Pak položil baterku.
Clarke přesunula svou nohu blíže k němu, ale moc s ní hýbat nemohla.
"Teď ucítíš silný tlak." varoval jí Bellamy, Clarke jen přikývla.
Bellamy vsunul konec větve do skuliny mezi řetězem a Clarčinou nohou, pak prudce zabral proti řetězu, se strachem, aby Clarke neublížil. Po asi minutě řetěz konečně praskl a Bellamy si oddychl. Zachodil větev, vzal si baterku a zadíval se na Clarke.
"A teď už můžeš chodit?" zeptal se a Clarke sotva znatelně přikývla.
Potom se zapřela rukama o zem a pokusila se vstát. Zavrávorala, ale chytil ji Bellamy. Beze slova jí podepřel a společně šli k bráně, potom vyšli pár schodů, až se ocitli v lese, kde byla pustá tma, takže Bellamy musel svítit na cestu baterkou.
"Kam..." chtěla se zeptat Clarke, ale těžko se jí mluvilo.
"Nevím." odpověděl po pravdě Bellamy, protože nevěděl, kam půjdou.
Clarke cestou zakopávala, ale Bellamy jí podpíral pevně, takže nikdy neupadla. Bellamy ji vedl k řece, kde předtím pil, protože pochopil, že se potřebuje napít. Řeka nebyla moc daleko, asi půlhodiny cesty, brzy tedy byli u ní. Bellamy trochu povolil sevření kolem Clarčina boku a ona se sesunula k zemi a začala si do hrstí nabírat vodu, kterou pak pila. Vypila jí hodně, pak si pořádně opláchla obličej a ruce a postavila se, tentokrát bez toho, aby jí Bellamy podpíral.
"Cítíš se líp?" zeptal se.
"Mnohem, díky." odpověděla, teď už normálním hlasem.
Bellamy se taky napil, ale jen trochu. Pak nabral vodu do prázdné láhve, kterou měl v batohu, na to předtím zapomněl. Když byli oba napití, Bellamy Clarke znovu podepřel a šli dál.
Clarke nejdříve chtěla odporovat, ale uvědomila si, že je čeká několikahodinová cesta, kterou by bez pomoci neušla.
Trvalo jim tři hodiny, než něco našli. Clarke totiž znovu zakopla, tentokrát ne o větev. Když se podívala, co málem zavinilo její pád, došlo jí, že to je vchod do jednoho podzemního bunkru, kde před mnoha měsíci našli s Bellamym zbraně, které pak přinesli do tábora.
"Bellamy..." začala, ale to už i Bellamy zaregistroval, kde jsou, a otevřel dveře skryté pod hromadou listí a hlíny.
Nejdříve slezla do bunkru Clarke, pak Bellamy.
"Tady jsem tě tehdy učil střílet. Vzpomínáš?" připomněl jí.
"Jo, moc dobře si vzpomínám. Taky na to, že jsme oba měli halucinace kvůli těm jobi oříškům a na to, že jsi chtěl odejít a mně dalo práci tě přemluvit, abys zůstal."
"No jo, zkrátka další běžně složitý a šílený den na Zemi." zkonstatoval Bellamy a Clarke se pousmála po hodně dlouhé době.
Sedla si na postel, která tam byla a Bellamy si sedl naproti, na další postel.
"Jak ses tam vlastně dostala? Myslím do toho podzemního vězení." zeptal se.
"Usnula jsem v lese, pak jsem se probudila tam. Po pár hodinách jsi přišel ty." odpověděla.
"Usnula jsi v lese? To jako jen tak?" podivil se.
"Byl jsem unavená, bylo toho na mě moc. Narazila jsem totiž na starý tábor Stovky, kde jsou pořád ta mrtvá těla Zemšťanů. Rozběhla jsem se a brečela. Pak jsem se prostě sesunula k zemi a usnula."
"Chápu. Já zase byl v Mount Weather. Nevím proč, ale něco mě tam táhlo. Asi moje svědomí. Každopádně to byl dost otřesný pohled na to, abych si taky pořádně zaběhal a... no, pár slz mi ukáplo. A taky jsem si trochu zakřičel na celý svět." přiznal, pak si všiml, že oči Clarke jsou znovu zalité slzami.
Vstal a sedl si k ní. Jednou rukou ji objal a ona mu položila hlavu na rameno a začala plakat. Nejdříve jí jen tiše stékaly slzy po tváři, pak se rozvzlykala.
Po hodině usnula, stále v Bellamyho náručí. Ten jí jen položil na postel a přikryl. Sám si lehl na druhou postel naproti a zašeptal: "Dobrou noc, Clarke."
Pak se ponořil do hlubokého spánku.

Prosím, pište komentáře. Budu za ně opravdu ráda. Veškerá nespisovnost je zde schválně.
Za zpoždění kapitoly se omlouvám, vím, že jste čekali skoro tři měsíce a děkuji všem mým věrným čtenářům.
Liesel
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 klarinqua klarinqua | 24. prosince 2015 v 21:33 | Reagovat

skvela kapitola. tesim se na další. snad bude brzy :D

2 Liesel Liesel | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 21:58 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář. Další kapitola je už napsaná. Na blog jí přidám za týden, na Silvestra nebo Nový rok.

3 Percabeth Percabeth | Web | 25. prosince 2015 v 11:00 | Reagovat

Tato kapitola s přítomností Bellarke se mi moc líbila, těším se na další :-)

4 Liesel Liesel | E-mail | Web | 25. prosince 2015 v 11:24 | Reagovat

[3]: Děkuji za komentář. Jak už jsem psala, další kapitola by měla být na Silvestra nebo Nový rok.
Jsem ráda, že mám věrné čtenáře :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama