"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Dvojí tvář - 6. kapitola

24. prosince 2015 v 14:00 | Liesel |  Dvojí tvář (kapitolová povídka)


Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Reálný svět
Pár: Žádný - děj se týká jednotlivých postav, ne páru
Název povídky: Dvojí tvář
Typ povídky: Thriller, kapitolová
Místo děje: Reálný svět, USA
Čas děje: Součastnost, den
Omezení: 12+
Popis: Mladá dívka jménem Clarke Breslin má svou temnou stránku, kterou se snaží už dva roky ukrývat...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly:
"O co jde?" zeptaly se najednou.
"Vyhodíme do vzduchu tu pitomou kancelářskou budovu..."

6. kapitola
"Cože?! Zbláznil ses?" vykřikla Clarke.
"Nemůžeme vyhodit do vzduchu tu kancelář, vždyť nejsme teroristi! Za tohle nás můžu na několik let zavřít! A co když někoho zraníme?" přidala se Divoška.
"Buďte v pohodě, holky. Mám vše pečlivě promyšlený. Pozítří v devět hodin večer v kancelářský budově nikdo nebude, všichni budou na tom jarním jarmarku, takže se nikdo nezraní. Hmm... hele, já vím, že tohle je na nás trochu moc, ale přece jsme rebelové. To zvládneme, vždyť by se ta kancelářská budova stejně za rok zbourala." přesvědčoval je Henry.
"No, je fakt, že už jsme zkusili i kokain, dali cigarety dětem, rozbili všechny okna ve škole kameny, řídili pod vlivem... tak proč nezkusit i tohle..." začala Divoška.
"Nemyslím, že to je dobrý nápad. Přece jenom, tohle je terorismus, ne legrace. Tohle přece nemůžeme!" nedala se Clarke.
"No tak, Clarke... bude zábava." snažil se jí přemluvit Henry.
"Ne! Tohle není zábava, do toho s vámi nejdu." rozhodla se Clarke.
"Fajn. V tom případě už nejsi v naší partě vítaná... Sbohem, Clarke." vykázal jí Henry.
"Je mi to líto, Clarke. Ale Henry má pravdu. Vždyť by se ta budova stejně bourala a navíc už jsme zkusili spoustu jiných věcí. Když ale nechceš... pak pro tebe už není v partě místo. Budeš mi chybět." řekla Divoška a smutně sklopila oči.
Clarke ani nic neřekla a odešla.

"Ahoj, Clarke. Jsi v pořádku?" vytrhl Clarke z myšlenek něčí hlas. Clarke zvedla hlavu a uviděla uplakanou paní Langovou, Janinu mámu.
"Dobrý den, paní Langová. Máma říkala, že se stavíte. A moc v pořádku nejsem, však víte proč." odpověděla jí Clarke.
"Janin únos nás všechny zasáhl. Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát. Vždyť neměla nepřátele a já také ne..." řekla paní Langová a rozbrečela se. V tom vyšla ven Susan, Clarčina máma, která si všimla, že venku je auto.
"Dobrý den, paní Langová... Je mi to vše moc líto. S Clarke uděláme cokoliv, abychom vám pomohli Jane najít." řekla Susan a podala paní Langové kapesník.
Zatímco se ty dvě utěšovaly, Clarke šla zpátky domů. Tam se chytla stolu a zhluboka dýchala, aby se uklidnila.
Klid, Clarke. Není to tvoje vina. On Jane určitě neublíží, to by neudělal. Ta předchozí vražda byla nehoda... Neboj se, zítra si promluvíš s tátou. Tenkrát ti taky pomohl...
Já už to nevydržím! Už nemůžu. Už dva roky s tím musím žít, to se prostě nedá. Musím to vše říct policii... Ne, to teď nemůžu, jinak by ublížil Jane. Sám mi to i napsal v té esemesce...
Proč jsem se do toho nechala zatáhnout? Proč jsem nezůstala u svého ne? Kdybych se do to nenechala zatáhnout, nic z toho by se teď nedělo... Jenže já se nechala zlomit, a teď je ze mě zločinec. A taky spolupachatelka vraždy...

Prosím, pište komentáře. A znovu připomínám, že na fotce nejsem já (fotku jsem našla na internetu), a že tahle povídka nemá nic společného s The 100. Veškerá nespisovnost je zde schválně.
Za zpoždění kapitoly se omlouvám, vím, že jste čekali skoro tři měsíce a děkuji všem mým věrným čtenářům.
Jo, a tuhle kapitolu jsem psala už před několika měsíci, když ještě nebyly ty teroristické útoky v realitě, takže jsem netušila, že se moje povídka v budoucnu dotkne aktuálního nebezpečí.
Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama