"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Hledání opory - 3. kapitola: Ranní idylka

26. října 2015 v 11:40 | Liesel |  Hledání opory (kapitolová povídka o HP)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Filmová a knižní série Harry Potter
Pár: Žádný, v povídce se řeší především přátelské a rodinné vztahy
Název povídky: Hledání opory
Tip povídky: Kapitolová, Fan-Fiction
Místo děje: Škola čar a kouzel v Bradavicích
Čas děje: 4. ročník studia Harryho Pottera
Omezení: 12+
Popis: Harry prožívá těžké období a potřebuje nějakou oporu...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly:
"Zatím ahoj, Siriusi." rozloučil se Harry. Sirius se na něj naposled usmál a pak ho "předal" dvojčatům.
"Nashle!" pozdravili Fred s Georgem a, společně s Harrym, se odletaxovali domů.

3. kapitola:
Během minuty byli zpátky v domě Weasleyů. Bylo pár minut po páté ráno.
"Tak, co teď?" zeptal se Harry. Věděl, že nejlepší by bylo jít si lehnout, aby to vypadalo, že celou noc všichni sladce spali, ale to by zase usnul a nešel by probudit, jelikož toho přece jen předtím moc nenaspal.
"Nemá cenu si jít lehnout. Prostě se vymluvíme na to, že jsme byli tak natěšení, že jsme si přivstali. Snad nám to máma uvěří." doufal Fred a George přikývl.
"Tak jo, taky si myslím, že kdybychom si teď lehli, jen tak by nás za hodinu neprobudili. I když, vy jste mohli spát celé tyhle dvě hodiny..." došlo Harrymu.
"Když jsi byl u Siriuse, nespali jsme. To nemělo cenu. Ještě bychom tě zapomněli vyzvednout. Radši jsme si udělali nějaké domácí úkoly, které jsme na léto dostali. Alespoň se s tím nebudeme muset dělat zítra, poslední den prázdnin." vysvětlil George.
"A jo, úkoly... Já je ještě nemám. Ale to je fuk. Udělám si je zítra, při cestě vlakem." pousmál se Harry.
On, Ron, Fred a George nechávali úkoly na poslední chvíli. Prázdninové úkoly většinou dělali ve vlaku, cestou do Bradavic. Ale Fred a George už nastupovali do šestého ročníku, kde bylo učivo těžší, proto to nenechali na tu úplně poslední chvíli, ale radši na tu skoro poslední chvíli. Zato Harry a Ron měli ještě spoustu práce. Hermiona měla samozřejmě hotové úkoly už na začátku prázdnin a Ginny si úkoly udělala v průběhu prázdnin.
"Ale, ale, copak tu děláte? Navíc takhle brzy?" podivil se Artur, který právě scházel schody do přízemí.
Harrymu došlo, že na sobě má ještě boty, a doufal, že to nedojde i Arturovi. To by se těžko vysvětlovalo.
"Nemohli jsme se dočkat mistrovství, a tak jsme si přivstali." zalhal Fred.
Arturův pohled značil velké pochyby o Fredově tvrzení, ale rozhodl se to, pro zatím, nechat být. Proto jen přikývl a šel se projít, tak jak měl po ránu ve zvyku.
"To bylo o fous." vydechl si Harry "Ještě, že si nevšiml, že na sobě máme boty..."
"To jo." přitakal George a všichni tři si boty sundali.
"Zabírám si koupelnu!" rozhodl Fred a vyběhl schody, než ho stihl Harry nebo George předběhnout. Ti si jen povzdechli.
"Tak co, jak bylo u Siriuse?" zeptal se George.
"Popovídali jsme si, byla to zábava. Díky, že jste mě tam vzali. Za to jsem fakt rád. Kdybyste s Fredem něco potřebovali, jsem vám dlužnej."
"To neřeš. Vždyť jsme tě jen vzali tam a nazpátek. Ale tvojí nabídku si zapamatuju." spiklenecky na něj mrknul George a Harry se pousmál.
"Plánujete něco na dnešek, nebo vám stačil ten noční výlet?" zeptal se Harry.
"No, žádnou lotrovinu už naplánovanou nemáme. Ale den teprve začal, takže uvidíme..."
Harry se zasmál "Vy jste nepoučitelní..."
"Nepoučitelní jsou ti, kteří věří, že přestaneme blbnout a rebelovat." upřesnil George.
"Na tom něco bude." souhlasil Harry.
"Ostatně, ty jsi taky rebel. Neustále porušuješ školní řád..." dodal George.
"To jo, ale na vás nemám." usmál se Harry.
"Co není, může být..." také se usmál George.
"Ostatně, my ti rádi pomůžeme..." přidal se Fred, který už se stihl umýt. Měl na sobě červený svetr a džíny, stejně jako předtím.
"Fajn, tak teď jdu do koupelny já." rozhodl pro změnu George a vyběhl schody.
Harry se na Freda usmál. "Jsem rád, že jste mě vzali k Siriusovi. Už jsem to říkal Georgovi, ale radši to zopakuju. Kdybyste něco potřebovali, máte to u mě."
"To byla maličkost, ale tvá slova si dobře zapamatuju." usmál se Fred.
"Sirius říkal, že ty a George jste si vyrobili svou vlastní verzi Pobertova plánku. Což vlastně víš, říkal mi to, ještě než jste odešli."
"No jo, potom, co jsme originál předali tobě, protože jsi ho potřeboval, potřebuješ a budeš potřebovat více než my, jsme nevěděli, kde kdo je, což nám ztěžovalo různé lumpárny. Tak jsme si vyrobili podobný plánek. Až na to, že tenhle plánek se vždy přizpůsobí naší poloze. Třeba, když jsme v Prasinkách, vidíme plánek Prasinek. Když jsme v Bradavicích, vidíme plánek Bradavic. Zatímco ten předchozí plánek zobrazoval jen Bradavice. Kdybys chtěl, můžeme ten tvůj plánek taky tak vylepšit."
"Zatím to nepotřebuju, ale díky."
"To už jste vzhůru?" vyrušil je Mollyin hlas.
"No jo, nemohli jsme se dočkat, tak jsme si přivstali. Já už v koupelně byl, teď je tam George a za chvíli tam půjde Harry." vysvětlil Fred.
"Dobře, alespoň jste mě ušetřili vašeho buzení, ovšem s Ronem to bude těžší." povzdechla si Molly.
Harry a Fred se té představě lehce zasmáli. Rona opravdu nebylo lehké dostat z postele.
"Dobré ráno, mami." pozdravil George, který se právě vrátil z koupelny. Jako Harry a Fred měl červený svetr a džíny. Samozřejmě, všichni měli navzájem trochu odlišné oblečení, ale barevně byli sladěni.
"Dobré ráno, Georgi." oplatila mu pozdrav Molly.
"Tak já se jdu umýt." oznámil Harry a šel si dopřát studenou sprchu, po které tolik toužil. Potřeboval se trochu probrat, přece jen, byl pořád unavený.
Když byl Harry umytý, měl na sobě džíny, světle modrou košili a stále stejný červený svetr, bylo už šest hodin ráno. Povzdechl si, když si uvědomil, že mohl do teď spát, a on je místo toho už čtyři hodiny vzhůru, ale za to setkání se Siriusem mu to stálo. I kdyby měl tři dny nespat.
Harry sešel do kuchyně, kde u stolu seděla dvojčata, Artur a Molly. Artur a Molly si povídali a občas se něčemu zasmáli. Fred s Georgem se dívali do otevřených novin s nesouhlasnými výrazy.
"Co se stalo?" zeptal se jich Harry.
Dvojčata zvedla hlavy od novin a Fred začal vysvětlovat "Právě jsme se dočetli, že podle věštby několika kouzelníků a čarodějek mají vyhrát Mistrovství světa ve famfrpálu Bulhaři, což je ale pitomost, protože každej ví, že větší šanci mají Irové."
"Vůbec by mě nepřekvapovalo, kdyby za tu věštbou byla i profesorka Trelawneyová. Na ty její věštby není moc spoleh. I když, někdy se přece jen trefí..." povzdechl si Harry.
"Kluci, prosím vás, dojděte vzbudit Rona. Dívky určitě vstanou samy, vždy si nařizují budíka, ale s Ronem to bude těžší." žádal je Artur.
"Jasně, taťko." odpověděla dvojčata.
"Samozřejmě, pane Weasley." odpověděl Harry.
Pak se všichni tři zvedli od stolu a šli vzbudit Rona.
Museli s ním cloumal patnáct minut, prokládaných samým 'No jo, už vstávám' a 'Nechte mě', než jim došlo, že tudy cesta nevede.
"Kluci... mám nápad." prohlásil Harry a ušklíbl se.
Dvojčata tušila, že se Ronovi Harryho nápad líbil nebude, ale o to víc se jim samotným zamlouval.
Harry ani nečekal na reakci a došel do koupelny. Tam napustil kýbl plný ledové vody a došel do pokoje. Fred s Georgem se usmály.
"Vidíš, Frede, říkal jsem, že se Harry zlepšuje." zašeptal svému bratrovi George, načež Fred přikývl.
Pak už jen sledovali, jak se kýbl v Harryho rukou obrací nad Ronovou postelí a polévá jejich drahého a stále spícího bratra ledovou vodou.
"Zbláznili jste se? Vždyť jsem celej mokrej!" vyjekl Ron a prudce se posadil na posteli. Pohled na Ronův naštvaný, udivený, ospalý a zmáčený výraz všechny tři rozesmál, až se museli prudce nadechovat.
"Kdyby ses viděl, jak vypadáš..." smál se George.
"Jak jezerní víla..." sarkasticky dodal smějící se Fred.
"Ber to z tý lepší stránky. Nemusíš se mýt..." přidal se Harry, v záchvatu smíchu.
Ron vystřelil z postele, vzal si do ruky čisté a suché oblečení, pak prásknul dveřmi koupelny, do které zamířil. Harry, Fred a George se stále smáli z plných plic, až to přilákalo Molly, Artura, a dokonce i Ginny s Hermionou, které už byly umyté a připravené, jelikož měli svou vlastní koupelnu, u Ginnyna pokoje.
"Co se stalo?" zeptal se zmatený Artur.
"Ale nic, jen jsme budili Rona." odpověděl Harry a všichni tři kluci znovu propukli v záchvat smíchu.
"Doufám, že nebude mít doživotní následky." zděsila se Molly.
"No, možná mu navěky zůstane ten naštvanej výraz..." odpověděl jí Fred, který sotva popadal dech.
Ginny s Hermionou se usmáli a sešli do kuchyně. Artur s Molly se na sebe nechápavě a vyděšeně podívali, protože stále nevěděli, co se vlastně stalo, a radši také sešli do kuchyně. Harry, Fred a George je následovali, pořád v záchvatu smíchu.
Všichni už seděli u stolu v kuchyni. Molly chystala snídani, protože se opravdu ráda starala o domácnost a svou rodinu, navíc, když si přitom mohla pomáhat kouzly. Artur si četl noviny. Dvojčata o něčem horlivě diskutovala. Hermiona s Ginny si něco špitali. A Harry přemýšlel nad svými sny, a o Siriusově radě, že si má promluvit s Brumbálem. Pak přišel do kuchyně Ron, se stále mokrými vlasy a naštvaným výrazem ve tváři.
"Tak copak ti zase provedli, bráško?" zeptala se s úsměvem Ginny.
"Polili mě ledovou vodou. Od hlavy k patě. Vždyť ještě teď mám mokrý vlasy." stěžoval si Ron a hodil naštvaným pohledem po dvojčatech a Harrym.
"Musíš ale uznat, Rone, že se jim tě podařilo dokonale probudit." rýpl si Artur a usmál se na svého syna.
Dvojčata s Harrym se tiše pochechtávali a snažili se, aby to Ron nepoznal.
"Tak už toho nechte a najezte se. Je za dvacet minut sedm. Nejpozději za půl hodiny musíme vyrazit." upozornila je Molly, která se ale sama usmívala nad Ronovými mokrými vlasy.
Všichni se najedli, přitom si povídali, jen Ron odmítal s kýmkoliv komunikovat, jednak pro to, že měl spoustu práce s tím, aby spořádal vše, co se do něj vešlo, a pak také proto, že byl stále naštvaný.
Až když se všichni najedli a šli si pro věci do pokojů, porušil Ron svého bobříka mlčení.
"Taky jste mě mohli varovat. Bejval bych vstal, už kdybyste mi to řekli, ale vy jste mě prostě museli rovnou polít..." vyčítal jim Ron.
"Přece bychom si nekazili zábavu." reagoval na to s úšklebkem Fred.
"Copak tebe to ani trochu nepobavilo?" zeptal se sarkasticky George a ušklíbl se.
"Jen počkejte, já vám to jednou vrátím. Taky vás někdy poliju ledovou vodou, když budete ještě spát." vyhrožoval Ron.
"Jenže to bys musel vstát dřív než my." upozornil ho Harry na drobnou komplikaci a dvojčata se zasmála.
"No... ale stejně vám to jednou vrátím." nedal se Ron.
Harry, Fred a George se znovu rozesmáli při pohledu na Ronovu mokrou postel a Ron, byť se zpočátku tvářil přímo vražedně, se k nim nakonec přidal.
"Vy jste fakt hrozný. Víte to?" ptal se jich v záchvatu smíchu.
"Jasně, že víme. Ale taková lichotka vždy potěší." smál se Harry.
Ještě chvíli se všichni smáli, pak si sbalili do batohů pár věcí. Jako třeba Harryho Pobertův plánek a jeho druhou verzi, kterou vlastnila dvojčata. Neviditelný plášť, také patřící Harrymu. Ronova nového mazlíčka - sovu Papušíka, které ale říkal Pašík.
Když měli dobaleno, Fred s Georgem si k sobě Harryho a Rona přitáhli v náznaku velkého rodinného objetí.
"Co myslíš, Georgi, nemáme my to ale štěstí, že můžeme trávit prázdniny s těmahle dvěma?" zeptal se Fred.
"To teda máme. Že jo, kluci?" zeptal se jich George.
"Jasně, že jo. Bez nás byste se přece hrozně nudili." odpověděl Ron a všichni čtyři se zasmáli.
Pak šli do přízemí, k letaxovému krbu, který byl v obýváku.
"Máte vše, co jste si chtěli vzít? Jste připravení?" ptala se Molly.
V odpovědi jí přišlo 'Jasně, mami' nebo 'Ano, paní Weasleyová', takže se už jen obuli a čekali na další pokyny.
"Takže. Nejdřív půjde Artur. Pak Ginny s Hermionou a Harrym. Pak Fred, George a Ron. A nakonec já. Vezmete si letaxový prášek a řeknete 'Příčná ulice', je to jasné? Máme tam sraz s kolegou vašeho otce, který jde na famfrpál, společně s námi." rozdala rozkazy Molly a všichni ji poslechli.
Za pět minut stáli všichni na Příčné ulici.

Doufám, že se vám kapitola líbila. Prosím, pište komentáře, budu za ně ráda. Další kapitola bude asi za týden.
Veškerá nespisovnost je zde schválně.
Liesel
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Percabeth Percabeth | Web | 26. října 2015 v 17:08 | Reagovat

Tato kapitola se mi líbila asi nejvíce z těch tří, co jsi zatím napsala :) a to s tím Ronem mě skoro taky dohnalo k smíchu :D

Ohledně 2 kapitoly, měla jsem na mysli, když Sirius objímal Harryho při příchodu. To se mi líbilo. :)

Moc se těším na tvou další kapitolu :)

2 Liesel Liesel | E-mail | Web | 26. října 2015 v 17:50 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář a přečtení povídky. Jsem velice vděčná za čas, který věnuješ čtení a komentování mých povídek. Hned se mi píše lépe, když vím, že mám pro koho psát.

3 Percabeth Percabeth | Web | 4. listopadu 2015 v 17:39 | Reagovat

[2]: Nemáš vůbec zač :) ráda je čtu :) a pro změnu by bylo moc fajn, kdyby jsi i občas psala o The 100 ;)

4 Liesel Liesel | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 19:53 | Reagovat

[3]: Určitě napíši něco o The 100 - až budu mít více času.

5 lillyleanlesia lillyleanlesia | 2. dubna 2017 v 23:10 | Reagovat

Ron mě dostal, respektive Harry polívající Rona mě dostal. :) Opravdu vtipná kapitolka, chválím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama