"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Hledání opory - 2. kapitola: Grimmauldovo náměstí

17. října 2015 v 20:38 | Liesel |  Hledání opory (kapitolová povídka o HP)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Filmová a knižní série Harry Potter
Pár: Žádný, v povídce se řeší především přátelské a rodinné vztahy
Název povídky: Hledání opory
Tip povídky: Kapitolová, Fan-Fiction
Místo děje: Škola čar a kouzel v Bradavicích
Čas děje: 4. ročník studia Harryho Pottera
Omezení: 12+
Popis: Harry prožívá těžké období a potřebuje nějakou oporu...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly:
Dokonce ani dvojčata nehodlala ponocovat. Což jen utvrzovalo Harryho v tom, že něco plánují.

2. kapitola:
Druhý den se Harry probudil poté, co s ním George několikrát zacloumal. Otevřel oči a zjistil, že je všude tma, jediné světlo vycházelo z hůlek Freda a George.
"Co se děje?" zeptal se rozespale Harry.
"Chceme s tebou mluvit... vlastně... chce s tebou mluvit Sirius." vysvětlil Fred.
Harry se nechápavě podíval a chtěl se na něco zeptat, ale George ho předběhl.
"Na vysvětlování není čas, prostě pojď s námi. Všechno ti vysvětlíme na místě. Teď musíme bejt potichu, jinak probudíme ostatní."
Harry se pomalu probíral a začínal chápat význam daných slov, ale nejspíše mu to trvalo poněkud dlouho, protože ho dvojčata popadla a táhla z pokoje.
"Počkejte, kluci, dejte mi alespoň pět minut na to, abych se opláchnul a převlékl." žádal je Harry. Přece nepůjde na schůzku se Siriusem v tričku a teplákách na spaní.
Kluci přikývli a pustili Harryho. Ten rychle zaběhl do koupelny, tam si vyčistil zuby, opláchl obličej a převlékl se do džínových kalhot, trička a červeného svetru. Pak vyšel z koupelny a společně s dvojčaty sešel do přízemí, tam se všichni obuli a šli k letaxovému krbu. Dvojčata byla také opláchnutá a oblečená na ven, nejspíše se připravila, než probudila Harryho. Všichni tři si stoupli do krbu, nabrali si letaxový prášek a Fred s Georgem určili místo "Hlavní štáb. Grimmauldovo náměstí 12."
Zvedl se kolem nich velký zelený oheň, který ale nespaloval, jen přemisťoval. Během minuty se všichni tři ocitli na Grimmauldově náměstí 12, kdesi na Hlavním štábu. Byl to starý dům, s dřevěným nábytkem a tmavými stěnami. Nevypadal, jako kdyby v něm někdo žil. Přitom to byl hezký a velký rodinný dům. Mohlo by v něm žít hned několik rodin, ale očividně zde nežil nikdo. Alespoň si to Harry myslel. Ne, že by dům vypadal úplně prázdně, to ne. Byl to pěkný a udržovaný dům, ale ne domov.
Když se Harry porozhlížel, uvědomil si, že mu dvojčata stále dluží vysvětlení.
"Tak kde to jsme? Proč tady jsme? Kolik je vlastně hodin? Jak..." začal se vyptávat Harry, ale někdo mu skočil do řeči.
"Jsi na Grimmauldově náměstí číslo 12, na tak zvaném Hlavním štábu Fénixova řádu. Řád, což je skupina lidí bojující za správnou věc, se zde dříve scházel. Jsi tady, protože jsem Freda s Georgem požádal, aby tě přivedli. Řekl bych, že jsou tři hodiny ráno. A k tomu tvému jak... Procházel jsem se po okolí, jako pes, když jsem narazil tady na Freda s Georgem. Ti mě poznali, díky své verzi Pobertova plánku, který měli u sebe, a chtěli, abych jim vyprávěl o svých lumpárnách z mládí. Párkrát jsme se sešli a já je nedávno požádal, aby tě příště přivedli s sebou. Samozřejmě jsem tě chtěl vidět už dříve, ale do nedávna jsi byl u Dursleyů." odpověděl na všechny jeho dotazy Sirius.
"Siriusi! Rád tě vidím..." zaradoval se Harry a objal svého kmotra. Naposledy se s ním viděl, než odjel nazpátek k Dursleyovým. Tehdy ještě vypadal potrhaně a vyčerpaně, po těch 12 letech v Azkabanu, ale teď už vypadal jako Pan Black. Měl veselé jiskry v očích, úsměv na rtech, byl upravený, hubený, ale ne vyzáblý. Málokdo by poznal, že byl v Azkabanu. Jen hluboko v jeho očích bylo možné vidět strach a bolest, které si prožil až moc. Sirius si všiml toho, že i Harry se změnil. Byl vysoký, hubený, vlasy měl rozcuchané, nejspíše už dlouhodobě, na rtech měl úsměv a v očích moudrost a divokost získanou věkem. I Harry měl hluboko v očích strach a bolest z minulosti, ale jinak vypadal jako normální čtrnáctiletý chlapec.
Sirius nebyl na objímání zvyklý, proto ztuhl, když ho Harry objal. Když se před dvěma měsíci loučili, na dobu neurčitou, málem se také objali, ale neudělali to, jen si slíbili, že si občas napíší. Přece jenom se vlastně neznali, takže na nějaké objímání bylo poněkud brzy. O to více byl Sirius překvapený, když ho Harry zničehonic objal. Nakonec se ale uvolnil a objetí svému kmotřenci opětoval. Harrymu došlo, že tím Siriuse překvapil a trochu se odtáhl.
"Omlouvám se. Já..." začal se omlouvat Harry, ale Sirius ho nenechal domluvit.
"To je v pořádku. Překvapilo mě to, ale mile. Nemusíš se za nic omlouvat. Jen bude asi chvíli trvat, než si k sobě najdeme cestu." uklidnil ho Sirius.
Harry se pousmál.
"Tak my už půjdeme. Za dvě hoďky se pro tebe stavíme, Harry. Ahoj." rozloučil se Fred, a pak s Georgem odešli, aby si mohl Harry se Siriusem v klidu promluvit.
Harry se s nimi chtěl rozloučit, ale místo 'ahoj' se zmohl jen na zívnutí. Přece jenom, byly tři hodin ráno, a dnes už se nevyspí. Už chápal, proč šla dvojčata spát před desátou, a byl rád, že šel také spát poměrně brzy, takhle měl alespoň pět hodin spánku, což je lepší než nic.
Sirius se všiml Harryho zívnutí.
"Jsi unavený?" zeptal se s lehkým náznakem starosti v hlase.
"Jsem v pohodě. Šel jsem spát poměrně brzo. Ale ten budíček před třetí hodinou ráno byl přece jenom trochu nečekaný." odpověděl Harry a, proti své vůli, znovu zívnul.
"Omlouvám se za tuto noční hodinu, ale chtěl jsem se s tebou vidět, a Molly by byla proti, protože to pořád není zcela bezpečné. Má o tebe velké starosti, takže se bojí, aby tě tu třeba nenapadli mozkomoři, kteří mě hledají nebo snad někdo z ministerstva. Ale mohu tě uklidnit, jsi v bezpečí. Každopádně, je lepší držet naše setkání v utajení. Alespoň pro zatím." vysvětlil Sirius.
"Chápu..." stručně odpověděl Harry a potlačil další zívnutí.
"Chceš si jít sednout?" zeptal se zdvořile Sirius.
"Tak jo, čí je vlastně ten dům?" zeptal se Harry, který pořád nevěřil tomu, že by tu někdo mohl trvale bydlet.
"Patřil mé rodině, pak jsem v šestnácti odešel. Teď, když jsou všichni pryč nebo mrtví, patří dům mně, tak ho využívám, jako dočasné útočiště." vysvětlil Sirius, zatímco dovedl Harryho k pohovce a dvěma křeslům, které byli nedaleko.
Než stačil Harry něco říct, Sirius se znovu zeptal. "Dáš si kafe? Čaj? Nebo snad něco ostřejšího?" spiklenecky na něj mrknul a usmál se.
Harry mu úsměv oplatil. "Čaj, díky." odpověděl po krátkém zaváhání. Lákalo ho dát si něco ostřejšího, přece jen, když byl neplnoletý, moc možností nezískal, ale nechtěl riskovat kocovinu nebo snad opilost, když se měl za dvě hodiny vracet k Weasleyům. Vzhledem k únavě ho také lákalo dát si kafe, ale to mu nikdy moc nechutnalo. Proto se rozhodl pro čaj.
Sirius se jen lehce pousmál a s pomocí hůlky, kterou mu předal Remus Lupin, vyčaroval do dvou hrníčků na stolku čaj. I Sirius odolal chuti na něco ostřejšího, nechtěl se opít před Harrym. A na kafe neměl chuť, i když by, vzhledem k jeho únavě, přišlo k dobru.
Chvilku bylo hrobové ticho, ani jeden z nich nevěděl, co říct.
"Jak se vlastně máš... u Dursleyů?" zeptal se Sirius a v jeho hlase bylo lehce znatelné zklamání smíchané s rozhořčením. Sirius by se moc rád o Harryho staral, ale nešlo to, proto byl rozhořčen a zklamán. Navíc věděl, že Petunie, Harryho teta, není zrovna nejpřívětivější, pokud jde o Lily, tak byl přesvědčen, že ani Harry to s ní nemá jednoduché.
"No... Dá se to u nich zvládnout. Na jednu stranu, jsem jim vděčný za to, že se o mě, jakožto o malé dítě postarali, ale na tu druhou... někdy je to u nich dost náročné a určitě bych našel spoustu jiných míst, kde bych byl radši. Třeba v Bradavicích, u Weasleyů, u tebe..." poslední slovo Harry skoro zašeptal. Napil se čaje, který už stihl trochu vychladnout, a čekal na Siriusovu reakci.
"Víš, že bych se o tebe rád staral, ale nejde to..." omluvně se zatvářil Sirius.
"Já vím. Budu rád, když se uvidíme alespoň občas." uklidnil ho Harry.
Opět bylo chvíli hrobové ticho. Každý se díval do svého šálku čaje, jakoby tam hledal námět ke konverzaci, která by byla přijatelná a zároveň nebyla nudná a zbytečná.
"Jak to zvládáš se Srabusem?" zeptal se Severus, snažíc se znovu navázat konverzaci.
"S kým?" nechápal Harry.
"Se Snapem. Slyšel jsem, že teď učí v Bradavicích lektvary. Prý spolu nevycházíte, alespoň tak to říkal Remus."
"Je pravda, že se nemáme v oblibě, ale nepříjemnosti mi nedělá, pokud teda neporuším školní řád nebo nezkazím lektvar. A obojí se stává docela často... Proč ta přezdívka?"
"Když jsme studovali s Jamesem v Bradavicích, pořád jsme se hádali se Snapem. A vymysleli jsme přezdívku Srabus." vysvětlil Sirius.
"Aha." bylo jediné na co se Harry zmohl. Nechtěl vědět více, nechtěl si kazit obrázek o hodném otci a hodném kmotrovi, a tohle zavánělo šikanou. Radši se v tom nebude rýpat.
Sirius, jakoby vycítil, o čem Harry přemýšlí, se začal ospravedlňovat. "Pochop, Harry, byli jsme mladí a někdy jsme se chovali jako pitomci. Přiznávám, že jsme to někdy přehnali, ale Srabu..." zarazil se, když uviděl Harryho nespokojení s touto přezdívkou "...Snape byl někdy fakt na facku. Pořád se učil, všechno mu šlo. Navíc se hodně zajímal o černou magii a... kamarádil se s Lily, což Jamese pěkně štvalo. Někdy nás vyprovokoval, někdy jsme ho vyprovokovali my..."
"Mluvíš v množném čísle. To jako o sobě a o tátovi? Nebo v tom byl někdo další?" ptal se dál Harry, původně se v tom nechtěl rýpat, ale když už s tím Sirius začal, chtěl vědět více. Dokonce se ani nepozastavil nad informací, že se Snape kamarádil s jeho matkou.
"Já, James, Remus a ta proradná krysa Peter..." odpověděl Sirius.
"A to jste byli čtyři na jednoho?"
"No... většinou jo, ale nebylo to, že bysme útočili všichni najednou. Remus se rvaček moc neúčastnil, většinou se snažil situaci uklidnit a Peter se bál, aby to neschytal taky. Takže de facto jsem to byl já a James."
Harry se tvářil znepokojeně a Sirius měl chuť to vysvětlování utnout, ale bál se, že Harryho ztratí, když mu neřekne pravdu. Jenže stejně tak se bál, že Harryho ztratí, když mu onu pravdu řekne.
"Co jste mu prováděli?"
"Věšeli jsme ho poutacím kouzlem na stromy, posmívali se mu, občas jsme se porvali..." Sirius začínal být značně nervózní. Zato Harry vypadal ledově klidně.
"Nezáleží na tom, co mezi tebou, tátou a Snapem kdysi bylo. Můj názor na tebe ani na tátu se nemění, i když přiznávám, že jsem překvapen."
"To je dobře, už jsem se bál, že mě kvůli tomu odsoudíš." pousmál se nervózně Sirius.
"To bych neudělal. Jsi jediný člověk, se kterým můžu mluvit o mých... snech." Harryho klid se ztratil. Sirius se zatvářil nechápavě.
"Už delší dobu jsem ti chtěl napsat, ale nevěděl jsem, jak to podat. Víš, já mám... takové jakoby sny. Už asi měsíc. Jsou pořád stejné, zdají se mi jednou dvakrát do týdne. Nejdřív vidím hada na hřbitově, jak se plazí do nějakého domu. Pak pozoruji muže, asi nějakého mudlu ve středních letech, jak si vaří čaj. Je noc, ten muž pak zaslechne něco od vedlejšího domu, jde se tam podívat. Vezme si lucernu, vyjde ven, vejde do onoho domu. Jde nahoru po schodech, ale to už nevidím na něj, ale na to, co vidí on. Nějaký muž, asi třicetiletý a hnědými vlasy a Červíček dostávají rozkazy. Od někoho... jakoby od Pána Zla. Pak si všimnou toho muže a zabijí ho."
"Tohle se ti zdá? Přesně tohle?"
"Ano."
"To je zvláštní, ale nejspíš to nebude nic vážného znamenat. Možná máš jen strach z návratu Pána Zla, a tak si tvá mysl tvoří takové sny."
"Myslíš?"
"Řekl bych, že to tak bude. Ale stejně by sis měl promluvit ještě s někým. Třeba s Brumbálem. Ten ti může poradit lépe než já." navrhl Sirius.
"Asi máš pravdu. Promluvím s Brumbálem."
Opět další chvilka hrobového ticha. Tentokrát se ho rozhodl prolomit Harry.
"Pořád mluvíme o mně. Co kdybys mi taky řekl něco o sobě. Třeba..." Harry trochu znervózněl, nevěděl, jestli je to vhodný dotaz "Jak to tu zvládáš. Myslím, když...."
"Když jsem vězeň uprchlý z Azkabanu, který si musí schovávat v bývalém domě svých rodičů?" dokončil za něj větu Sirius "No, už jsem zažil i lepší časy. Ale oproti posledním dvanácti letům v Azkabanu, je tohle ráj na zemi. Ven sice moc nemůžu, ale sem tam si vyjdu na procházku jako pes, případně se odletaxuju k někomu na návštěvu, nejčastěji k Molly a Arturovy, Brumbálovi nebo k Remusovi."
"Mrzí mě, že Červíček utekl. Mohl bys být volný...."
"Ale také bych mohl teď být mrtvý nebo stále v Azkabanu. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, Harry. Nikdy nevíme, co bude zítra. Za nastalou situaci bych měl být rád."
"A jsi rád?"
"Většinu času ano. Ale opravdu šťastný jsem ve chvílích, jako je tato. Ve chvílích, které mohu trávit se svými blízkými. Třeba se svým kmotřencem." usmál se Sirius.
Harry mu úsměv oplatil a napil se čaje.
"Ale budeme si psát, že jo? I když budu v Bradavicích?" ujišťoval se Harry.
"Jasně, že jo. Budu ti psát asi tak jednou za měsíc. Dopisy budu posílat po své nové sově, která nebude ministerstvu tak nápadná. A možná, ale opravdu jen možná, přemluvím Brumbála, aby tě ke mně někdy pustil na návštěvu." Sirius se ušklíbl "A nebo požádám kluky, aby tě zase vytáhly uprostřed noci z postele, aby jsi mě mohl navštívit." spiklenecky mrknul a Harry se usmál.
"Jo, to bude fajn." souhlasil s úsměvem na rtech. Líbila se mu představa, že bude zase porušovat školní řád, rebelie ho vždy bavily, navíc, teď bude mít vřelou oporu Freda, George a Siriuse, což jsou ti největší rebelanti v historii Bradavic.
"Nerad to říkám, Harry, ale asi se už budeme muset rozloučit. Za chvíli bude pět hodin ráno, a každou chvíli si pro tebe přijdou kluci. V půl šesté totiž vstane Molly, a bylo by zle, kdyby zjistila, že jsi pryč." Sirius novu spiklenecky mrknul.
"To máš pravdu." souhlasil s pousmáním Harry a dopil svůj čaj.
Sirius dopil svůj čaj a vstal z křesla. Harry také vstal a tentokrát to byl Sirius, kdo ho objal, jako první. Harry byl za každé takové objetí moc rád, a proto ho Siriusovi opětoval.
"Pamatuj, Harry, že i když se o tebe nemůžu postarat, stále tě mám rád a vždy máš u mě dveře otevřené, ať se děje cokoliv. Jasné?" zeptal se ho Sirius, stále ho objímající.
"Naprosto." usmál se Harry a odtáhl se od Siriuse. Ten ho poplácal po rameni a pousmál se nad představou, jak je Harry podobný Jamesovi.
"Tak jsme tady!" ozvalo se od letaxového krbu. Fred s Georgem si přišli pro Harryho, jak bylo domluveno.
"Zatím ahoj, Siriusi." rozloučil se Harry. Sirius se na něj naposled usmál a pak ho "předal" dvojčatům.
"Nashle!" pozdravili Fred s Georgem a, společně s Harrym, se odletaxovali domů.

Doufám, že se vám kapitola líbila. Prosím, pište komentáře, budu za ně ráda. Tahle kapitola je věnována Harryho sově Hedvice, která má dnes (17.10.2015) svátek. Já vím, že Hedvika v této kapitole vlastně vůbec nebyla, ale stejně bych jí ráda věnovala tuto kapitolu. Další kapitola bude asi za týden.
Veškerá nespisovnost je zde schválně.
Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Percabeth Percabeth | Web | 18. října 2015 v 13:24 | Reagovat

Moc pěkné porkačování, moc se mi líbila ta část s objímáním :) těším se na další díl :D

2 Liesel Liesel | E-mail | Web | 21. října 2015 v 19:36 | Reagovat

[1]: Děkuji. Jsem moc ráda, že se ti povídka líbí.
Jen, mohla bys, prosím, upřesnit, jestli se ti líbila objímací část, když se přivítali nebo když se loučili?
Vážně bych ráda znala tvůj názor :-).

3 Britt. | elizataylor Britt. | elizataylor | Web | 29. října 2015 v 17:00 | Reagovat

to je super, že píšeš povídky i o Harry Potterovi :) píšeš fakt moc hezky, hezky se to čte - jen tak dál! :)
a děkuju za ikonku v menu ♥

4 Liesel Liesel | E-mail | Web | 30. října 2015 v 11:00 | Reagovat

[3]: Děkuji za komentář. Jsem ráda, že má povídka další čtenářku :-).

5 lillyleanlesia lillyleanlesia | 2. dubna 2017 v 23:04 | Reagovat

Opět úžasné, Sirius mě dojal. Byla bych sice radši, kdyby byl Harry zodpovědnější, ale to bude asi tím, že většinou čtu povídky po pátém ročníku, kde je Harry vážně poznamenaný válkou. Píšeš nádherně!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama