"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Hledání opory - 1. kapitola: U Weasleyů

10. října 2015 v 14:25 | Liesel |  Hledání opory (kapitolová povídka o HP)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Filmová a knižní série Harry Potter
Pár: Žádný, v povídce se řeší především přátelské a rodinné vztahy
Název povídky: Hledání opory
Tip povídky: Kapitolová, Fan-Fiction
Místo děje: Škola čar a kouzel v Bradavicích
Čas děje: 4. ročník studia Harryho Pottera
Omezení: 12+
Popis: Harry prožívá těžké období a potřebuje nějakou oporu...


1. kapitola:
Uplynulo pět dní od doby, co Harry odjel na poslední týden prázdnin k Weasleyům. Byl za to rád, i když ještě přesně nevěděl, kamže to zítra jdou. Artur Weasley okolo toho dělal velké tajnosti. Dokonce i Hermiona, která také trávila poslední týden prázdnin u Weasleyů, nic netušila. Jediný, kdo něco tušil byli Fred a George, ale ti nic neprozradili.
Zrovna teď byl Harry sám v pokoji, který sdílel s Ronem, Georgem a Fredem. Seděl na okraji postele. Byl nervózní z čtvrtého ročníku, do kterého měl nastoupit. Věděl, že se budou učit čím dál pokročilejší kouzla, což by mu nedělalo takový problém, kdyby mu život "nezpříjemňovali" Snape a Draco. Snape se do něj často navážej, čemuž nepřispívalo ani to, že Harrymu lektvarové umění nic neříkalo. Draco do něj rýpal, kdykoliv ho potkal. Navíc ta situace se Siriusem. Sirius byl jeho kmotr, který ho měl rád a byl ochoten se o Harryho postarat, jenže byl také stále usvědčením vrahem, momentálně se skrývajícím. Takže musel Harry zůstat u Dursleyů. A profesor Lupin zmizel neznámo kam, poté, co dal výpověď v Bradavicích. Alespoň, že měl Harry své kamarády. Ron a Hermiona pro něj představovali něco jako rodinu... Z myšlenek ho vyrušil Ron, který vešel do pokoje. Všiml si Harryho nepřítomného výrazu.
"Jsi v pořádku? Vypadáš... ustaraně." dělal si starosti Ron. Harry prudce trhl hlavou, jak se mu přerušil tok myšlenek.
"Co jsi říkal?" zeptal se Harry, stále trochu nepřítomně.
"Ptal jsem se, jestli jsi v pořádku..." zopakoval Ron.
"Jo, jo, jasně. Jen jsem se zamyslel..." odpověděl Harry.
"Zase myslíš na Siriuse, viď?" prokoukl ho Ron, Harry neodpovídal, jen tiše přikývl. "Stejně je to pech. Nejdřív ses bál, že tě chce zabít nějakej šilenej zločinec, pak si zjistil, že je to tvůj kmotr a myslel sis, že zradil tvé rodiče. Pak jsi zjistil, že je tvůj kmotr nevinnej, a že tě má rád, ale to utekl ten druhej magor, kterýho jsem měl donedávna za krysu... no, tak se teď musí tvůj kmotr schovávat a ty musíš zůstat u Dursleyů..."
Harry se na Rona podíval rádoby neutrálním výrazem. "Díky, že jsi mi to připomněl, Rone. Hned se cítím líp..." řekl ironicky.
"Promiň, jen jsem..." chtěl se ospravedlnit Ron, ale Harry mu skočil do řeči.
"Zapomeň na to, vím, jak jsi to myslel. Je to prostě pech. Já už si na Dursleyovi zvyknul, ale je mi líto Siriuse... Musí se pořád schovávat, to já bych nevydržel. I když, co vím, z toho, co mi píše, si občas vyjde ven alespoň jako pes, ale i to je riskantní..."
"Víš co, zapomeň na to, radši pojď na večeři. Mám hlad..." změnil téma Ron.
Harry se pousmál, když viděl Ronův hladový výraz. Tohle byl starý dobrý Ron. "Tak jdeme..." Harry se zvedl z postele, už také natěšený na jídlo.
Sešli do přízemí, do jídelny, kde už seděla Ginny, Fred, George, Hermiona a Artur. Molly ještě něco připravovala. Ron si přisedl vedle Ginny, která seděla vedle Hermiony. Harry si přisedl vedle Freda, který seděl vedle George. V čele stolu seděl Artur, naproti němu měla sedět Molly, která už nosila jídlo ke stolu. Grilovaná kuřata s bramborem a zeleninou - i přesto, že byli Weasleyovi kouzelníci, většinou jedli po mudlovsku. Ono těch kouzelnických jídel také moc nebylo.
Molly už všem dala jejich talíře s jídlem a sama si sedla ke stolu. Ještě než začali jíst, chopil se slova Artur.
"Harry, tak co, jak se těšíš na zítřek?" zeptal se.
"No, popravdě, pane, nevím, co si myslet. Stále jste totiž neprozradil, kam, že to jdeme..." odpověděl upřímně Harry.
Artur se na chvíli odmlčel, zvažujíc, jestli to už má prozradit. Nakonec ho pobídla Molly.
"Tak už jim to řekni, vždyť jsou všichni napjatí."
"Dobře tedy, Ginny, Rone, Hermiono a Harry, napínal jsem vás celých pět dní, tak už vám to řeknu. Mimochodem, chválím Freda s Georgem, že nic neprozradili. Ti se totiž odpovědi dopídili hledáním v mé pracovně..." zmíněná dvojice se ušklíbla "Každopádně, k věci. Zítra jdeme na mistrovství světa ve famfrpálu, my všichni." pronesl slavnostně.
"Páni, to jako vážně? Jak se ti povedlo sehnat místa?" divil se nadšený Ron.
"Poptal jsem se v práci. Pracovat na ministerstvu má i své výhody..." odpověděl Artur.
"Pane, já, já... moc Vám děkuji... tohle je prostě... skvělý." radoval se Harry.
"Děkuji, je to od Vás velice laskavé." přidala se Hermiona. Famfrpál ji moc nezajímal, ale mistrovství světa pro ni znamenalo důležitou kulturní událost, kterou si, jako správná čarodějka, nemohla nechat ujít.
"To uvidíme všechny ty známý sportovce? A živě?" nechtěla uvěřit Ginny.
"Jasně, že jo. Možná se nám podaří i nějakýho odchytit." prohlásil spiklenecky George a mrknul.
"Hlavně se nedostaňte do žádného problému, kluci. Zkuste to bez těch lumpáren vydržel alespoň jeden den." mírnil je Artur.
"Jasně, taťko." odpověděla dvojčata jednohlasně a pousmála se pro sebe.
"Už bychom se měli pustit do jídla, než nám to vystydne." připomněla Molly, která nechtěla, aby její večeře zbytečně vychladla.
"Dobrá tedy, dobrou chuť všem." prohlásil Artur.
"Dobrou chuť." odpověděli všichni jednohlasně a pustili se do jídla.
Během jídla byli všichni povětšinou potichu, jen dvojčata s Harrym nebo Ginny s Hermionou si občas něco zašeptali a zasmáli se.
"Tak, je sice teprve devět, ale za chvíli už byste měli jít spát. Zítra musíme vstávat brzo, okolo šesté. A někteří z vás..." pohlédla na Rona "...mají problém se vstáváním, a proto by se měli pořádně vyspat." upozornila je Molly.
Všichni pokývali hlavou, jakože rozumí, Artur oznámil, že musí vyřídit ještě nějaké pracovní papíry a Molly začala sklízet ze stolu. Ostatní se začali zvedat od stolu. Ginny šla do svého pokoje s Hermionou, a nějakou dobu si tam povídali o tom, který z hráčů asi bude nejhezčí. Kluci - myšleno Harry, Ron, George a Fred - šli do svého pokoje.
"Taky jste nám mohli něco říct..." vyčetl dvojčatům Ron.
"Nemohli. Když nás taťka načapal v pracovně, chtěl nás potrestat domácím vězením, tak jsme ho uplatili tím, že nikomu neprozradíme, kam nás vezme. Alespoň jsme vyvázli z průšvihu." odpověděl Fred.
Ron chtěl něco namítnout, ale vmísil se do toho Harry.
"Tak je nech, Rone, vždyť je to stejně jedno." zmírnil ho.
George Harryho silou poplácal po zádech a pousmál se. Dvojčata byla sice pěkná kvítka, ale zároveň byla hrozně fajn. Fred s Georgem nejednou přiměli Harryho k úsměvu. Stejně tak Ron, ale ten většinou okolí rozesmál nechtěně, svým vlastním trapasem. Chvíli si ještě vyměňovali názory na zítřejší famfrpál, pak šli spát. Dokonce ani dvojčata nehodlala ponocovat. Což jen utvrzovalo Harryho v tom, že něco plánují.

Doufám, že se vám kapitola líbila. Prosím, pište komentáře, budu za ně ráda. Je to moje první HP (Harry Potter) povídka, tak bych ráda znala váš názor. Další kapitola bude asi za týden.
Veškerá nespisovnost je zde schválně.
Liesel
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Percabeth Percabeth | Web | 11. října 2015 v 10:55 | Reagovat

Dost mě povídka bavila. Je strašné co všechno musel Harry v té době prožívat. Bez Siriuse a tak.. hezky jsi to napsala. Moc chválím :)

2 Liesel Liesel | E-mail | Web | 14. října 2015 v 19:08 | Reagovat

[1]: Veliké díky. Je vidět, že mým povídkám opravdu rozumíš.

3 lillyleanlesia lillyleanlesia | 2. dubna 2017 v 22:56 | Reagovat

Hezká kapitola, na povídku jsem narazila náhodou, tak jdu číst dál, abych jí mohla nějak zhodnotit, ale zatím to vypadá dobře. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama