"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Dvojí tvář - 5. kapitola

10. října 2015 v 15:16 | Liesel |  Dvojí tvář (kapitolová povídka)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Reálný svět
Pár: Žádný - děj se týká jednotlivých postav, ne páru
Název povídky: Dvojí tvář
Tip povídky: Thriller, kapitolová
Místo děje: Reálný svět, USA
Čas děje: Součastnost, den
Omezení: 12+
Popis: Mladá dívka jménem Clarke Breslin má svou temnou stránku, kterou se snaží už dva roky ukrývat...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly:
To snad ne! On opravdu unesl Jane! Ale nemůžu to nikomu říct, jinak jí zabije, nebylo by to poprvé...

5. kapitola:
Fajn. Tohle je špatný. Musím mu zavolat...
Vzala mobil a začala telefonovat, pak to někdo zvedl...
"Ahoj, tati, potřebuji s tebou mluvit. Vím, že jsem na tebe posledně vyjela, protože si místo Thomase přepadl Jane, ale to je teď vedlejší. Už víš, že po tom, cos Jane přepadl, přišla k nám, ale před chvílí ji někdo unesl... Navíc mi ještě přešla zpráva od něj, a v té zprávě se píše, že on ji unesl a že ji zabije, jestli ho prozradím policii. Obávám se, že nás má v hrsti..."
"To snad ne! On opravdu udělá cokoliv, jen abychom na něj neprozradili to, co udělal. Ach jo, musíme vymyslet nový plán, ale nejdřív musíme Thomase varovat, ať nestrká nos do našich věcí a slibuji, že tentokrát se nespletu... Poslední, co bychom potřebovali, je, že by se do toho všeho zapletl i Thomas. Už takhle máme dost problémů, a kdyby Thomas zjistil, kdo to udělal, tak by to mělo katastrofální následky."
"Taky si myslím, tati. Měli bychom si domluvit schůzku, po telefonu to nevyřešíme."
"Sejdeme se zítra v poledne u bistra."
"Dobře, takže zítra. Ahoj."
"Ahoj."
Položila mobil a šla za svou mámou Susane.
"Tak co paní Langová?"
"Jak se dalo předpokládat. Je úplně bez sebe. Za chvíli tu bude a přespí tu, asi několik nocí. Nabídla jsem jí to proto, že bychom se stejně sešli na policejní stanici, a tady je to lepší. Navíc teď potřebuje oporu a navzájem potřebujeme pomoc s hledáním Jane. Souhlasíš? A co policie?"
"Jasně, že souhlasím. Policie si nejdříve prověří pár věcí a bude tu až v noci."
"Dobře. Dojdu dodělat něco do práce, abych se trochu uklidnila. Kdybys něco potřebovala, tak přijď. Vím, že je to teď pro tebe těžké, zlatíčko." řeka Susan a pevně Clarke objala.
"Díky, mami. Půjdu se projít, abych se odreagovala."
Clarke vyšla z domu, ale neodvážila se jít dál. Měla strach. Tohle zašlo příliš daleko. Už to nemohla ustát, sjela po zdi na zem a začala brečet... a vzpomínat...
Bylo to před dvěma lety. Clarke bylo těsně po patnáctých narozeninách, když se to stalo. Patřila do skupiny rebelů, která se skládala z Henryho, Divošky, Rebeci, Maxe a jí. Zrovna k nim šla na schůzku.
"Ahoj, Clarke. Tak co ředitel? Zuřil, když zjistil, že tos ty dala prvňákům cigarety?" řekl pobaveně Henry.
"Čau, Henry. Jasně, že zuřil. Jsem dočasně vyloučená a zavolal mámě. To byla scéna... mám na celý tohle pololetí zaracha. Ale za ten ředitelův ksicht to stálo."
"Jseš fakt borec. To já bych si na tohle netroufla." řekla Divoška.
"Ale no tak... ty jseš z nás nejrebelštější, Divoško. Určitě bys to zvládla. A kde jsou Max a Rebeca?" zeptala se Clarke.
"Volali, že mají taky zaracha, kvůli tý vloupačce. Oni na rozdíl od tebe nemají odvahu utéct z domu, Clarke." odpověděl jí Henry.
"Jsou to poserové. Tak co podnikneme dalšího?" zeptala se Clarke.
"No, víte, holky, mám pro vás něco, co by vás ani ve snu nenapadlo..." řekl tajemně Henry.
"O co jde?" zeptaly se najednou.
"Vyhodíme do vzduchu tu pitomou kancelářskou budovu..."

Prosím, pište komentáře. A znovu připomínám, že na fotce nejsem já (fotku jsem našla na internetu), a že tahle povídka nemá nic společného s The 100. Veškerá nespisovnost je zde schválně.
Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Britt. | elizataylor Britt. | elizataylor | Web | 16. října 2015 v 22:14 | Reagovat

píšeš moc hezky, je to napínavé! :)

2 Liesel Liesel | E-mail | Web | 17. října 2015 v 20:43 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama