"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Zápisek č. 1 - Magnetická rezonance mozku

15. září 2015 v 13:18 | Liesel |  Z deníku zvláštní holky
Ahoj,
rozhodla jsem se přidat článek o mé osobě. Je to první "zápisek", který na blogu zveřejním, a který poodhalí něco víc o mně.

Z deníku zvláštní holky - Zápisek č. 1 - Magnetická rezonance mozku

Pro začátek
Mám poměrně hodně zdravotních problémů. Už roky se léčím se vším možným. Začalo to, už když jsem byla dítě. Chodím k desítkám doktorů ročně, beru různé léky a mám různá omezení. To mě jaksi vyřazuje z kolektivu, ale o tom až jindy.
Takže to bylo jen tak pro začátek. Teď k podstatě článku - magnetické rezonanci.
Neurologie
Je to půl roku, co jsem byla na neurologii (docházím tam pravidelně, za dva měsíce tam jdu zase). No, a doktorka se mě ptala, jestli jsem byla někdy na CT, MRI nebo něčem podobném. Řekla jsem, že ne, že jsem byla jen na EEG. Na chvíli se zamyslela, pak řekla, že bych měla jít na magnetickou rezonanci, že se jí ty moje bolesti hlavy a závratě nezdají. Byla jsem v šoku, ale souhlasila jsem. Samozřejmě jsem chtěla vědět, co mi je.
Před vyšetřením
Za pár dní jsem už byla objednaná na magnetickou rezonanci. Měla jsem termín až za měsíc a něco, takže jsem se dost nervovala. Měla jsem strach.
Co když mám něco na mozku? Co když mám nádor? Co mi je? Jak to dopadne? Bude to vyšetření nepříjemné?
Takové otázky se mi honily hlavou. Odpověď jsem znala jen na jednu. Na tu poslední. Věděla jsem, že nepříjemné to trochu bude, protože musíte ležet kolem půl hodiny v malém tunelu, který dělá obrovský rámus a nesmíte se vůbec hýbat. Není to nějak bolestivé, to ne, ale příjemné to také zrovna není. Každopádně jsem měla nervy. A bylo to znát. Prospěch ve škole se mi zhoršil, nikdo ze školy nechápal, co se mnou je, a ani se to nepokoušel zjistit. Celé dny jsem byla na nervy. Tolik jsem si přála mít to vyšetření za sebou. A nebyla jsem jediná. Moje máma byla snad ještě více vyděšená než já. Hodně se u ní střídaly nálady. Někdy se snažila předstírat, že se nic neděje, pak zase vyváděla, jindy byla prostě skleslá. U mě to bylo podobné. Táta - ten tu skoro vůbec nebyl. Ne, že by to byl nezvyk. Táta u nás nebydlí (o tom, až v jiném článku), ale najednou jakoby se mi vyhýbal. Chápu, že měl taky nervy. Ale já jsem potřebovala oporu, a on byl, jako většinou, pryč.
Takže jsme na to s mámou byly samy. Probrečely jsme několik večerů, někdy o samotě, někdy společně.
Vyšetření
Vstávala jsem okolo šesté ráno, protože jsem měla po sedmé vyrážet, společně s mámou. Umyla jsem se, snažila se nějak duševně připravit. Byl čtvrtek, celý ten týden jsem nebyla ve škole. Byla jsem pěkně na nervy. Po sedmé jsme s mámou, která vstávala okolo půl sedmé, vyrazily. Jela se mnou. Jednak ještě nejsem plnoletá, takže jsem tam nemohla sama, navíc jsem potřebovala nějakou oporu. Já vím, možná jsem byla zbytečně vynervovaná, ale bylo to opravdu těžké období. On je totiž rozdíl, když jde někdo na rentgen s možná zlomenou rukou, a když jde někdo na magnetickou rezonanci s možná nádorem na mozku.
Vyšetření proběhlo poměrně v pohodě. Měla jsem zavřené oči, nehýbala jsem se, a myslela na svojí budoucnost. Pak jsem začala mít křeče do nohy a potřebovala jsem se rozhýbat. Měla jsem štěstí, protože vyšetření skončilo a panel se mnou vyjel z přístroje, ve kterém jsem byla přes půl hodiny.
Otevřela jsem oči a sestřička se na mě usmála a zeptala se "Kdo má větší strach. Ty nebo máma?"
"Nevím. Asi máma..." odpověděla jsem.
Pak se znovu usmála a řekla "Nic dramatickýho tam nemáš..." a odešla.
Jak to může vědět? Vždyť moje výsledky posoudí až doktor. Pomyslela jsem si a šla do kabinky. Když jsem se snažila otevřít, nešlo to. Několikrát jsem zalomcovala klikou, stále nic. Už jsem vyšla z kabinky, abych se zeptala, ale probíhalo další vyšetření, tak jsem nechtěla rušit. Znovu jsem lomcovala klikou a konečně se dveře otevřely a já vyšla ven. Cítila jsem se trochu trapně, když jsem pohlédla na čekající, kteří si o mě mohli myslet, že jsem tak blbá, že ani neumím otevřít dveře. Byla to moje chyba, poněvadž jsem předtím špatně odemkla, ale byla jsem unavená a vystresovaná, což dodávalo situaci na pochopení.
Čekání na výsledky
To byla věc, která mně a mámě nedošla. Čekání na výsledky. Myslely jsme, že se to dozvíme hned po vyšetření, ale bylo nám oznámeno, že až za dva týdny. Dva týdny plné čekání na výsledky a dalšího stresu. Byla jsem unavená, ale špatně mi nebylo. Vyšetření bylo v pohodě. Jasně, není to něco, co by chtěl člověk absolvovat každý den, ale zvládnout se to dalo. Nebylo to nic bolestivého. Ale to čekání už bylo horší. Opět jsem několik večerů probrečela, někdy společně s mámou. Táta se skoro vůbec neukázal. Ve škole jsem byla velice skleslá. Měla jsem toho čekání už dost. Z celé té situace pro mě bylo nejhorší nevědět.
Výsledky
Je to přes čtyři měsíce, co mámě doktorka zavolala. Výsledky byly dobré. Žádný nádor, nic podobného. Máma ke mně skoro přiběhla a s velkou radostí mi zprávu oznámila. Tolik se mi ulevilo. Jistě, na jednu stranu to znamenalo, že ještě pořád nevíme, proč mám tak časté bolesti hlavy a závratě, ale to bylo vedlejší. Na mozku jsem neměla žádný nález, za což jsem byla vděčná nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli mámě. Vidět ji, jak je nešťastná... to bylo hrozné. Ještě horší, než jak jsem se strachovala já.
Závěrem
Magnetická rezonance dopadla dobře, ale ty dva měsíce, kdy jsem se s mámou nervovala, ty byly hrozné. Mít strach z toho, že možná umíráte je... nepopsatelný slovy. A co mají teprve říkat ti, kteří mají opravdu vážné zdravotní problémy, ti, jejichž magnetická rezonance nedopadla dobře. Takovým lidem přeji hodně štěstí a síly.
Zdravotních problémů mám hodně, ale jsem opravdu ráda, že nemám nádor na mozku.

A co vy? Zažili jste něco podobného? Pište v komentářích.
Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LadyD LadyD | Web | 15. září 2015 v 14:43 | Reagovat

uff, to musel být teda zážitek... já sama jsem si prošla něčím podobným, nebyla to sice rezonance, ale množství hadiček a drátků vedoucím z gumové čepice na mé hlavě k pípajícím přístrojům, byla víc než děsivá. ... celkově tato vyšetření nemám ráda, z mnoha důvodů, ale už dost o mě ...
hlavně jsem ráda, že ti ta rezonance dobře dopadla :)

2 Percabeth Percabeth | Web | 15. září 2015 v 15:51 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti Flash zalíbil, určitě se na něj koukni..

3 Liesel Liesel | E-mail | Web | 17. září 2015 v 16:28 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář a pochopení.

[2]: Možná se někdy podívám :-). Děkuji za komentář.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama