"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Nechť se znovu setkáme (Bellarke) - 9. kapitola

26. září 2015 v 11:21 | Liesel |  Nechť se znovu setkáme (kapitolová povídka z The 100)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Bellamy Blake a Clarke Griffin (Bellarke)
Název povídky: Nechť se znovu setkáme
Tip povídky: Fan-Fiction, kapitolová
Místo děje: Země, Camp Jaha, les a okolí
Čas děje: Po ukončení druhé série The 100, večer
Omezení: 12+
Popis: Poté, co se Clarke a Bellamy rozloučili, se Bellamy vrací do Camp Jaha a Clarke se vydává na cestu...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v lese a okolí - Bellamy:
Bellamy běžel už hodiny a pořád nezastavoval. Byl rozhodnutý - už se nevrátí ke svým lidem a už nebude hledat Clarke...

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v lese a okolí - Clarke:
Clarke brečela, kolébala se a utápěla v myšlenkách. Byla sama, uvězněná na neznámém místě, a nikdo nevěděl, co s ní je. Nikdo jí nemohl pomoct.

9. kapitola - dění v lese a okolí - Bellamy:
Bellamy se po několika hodinách běhu musel zastavit. Poslední hodinu sice běžel pomaleji, ale přesto měl plíce, nohy a vlastně celé tělo v jednom ohni. Od Mount Weather byl už hodně daleko. Jestli doteď nenarazil na starý tábor Stovky, ani na Camp Jaha, dost možná je už pryč od toho všeho. Teď si jen najít nějakou jeskyni, kde na pár dní přespí, pak si najít nějaké trvalé bydliště. To bude těžké. Hlavně ale nesmí narazit na Zemšťany, to by nedopadlo dobře.
Bellamy byl uprostřed lesa, kde nic neznal. Žádná jeskyně nebyla v dohledu. Pak ucítil známou vůni - že by oceán? Vydal se za ní. Šel docela pomalu, protože byl pořád velice vyčerpaný. Ušel asi půl kilometru, když spatřil onen oceán. Byl to neuvěřitelný pohled. Všude voda, druhý břeh v nedohlednu. Slunce, které zapadalo, se odráželo na hladině. Tohle všechno Bellamy ještě neviděl. Viděl řeky, ale ne oceán. I když měl hroznou žízeň, nenapil se. Věděl, že je voda v oceánech a mořích slaná, kdysi to četl. Ale potřeboval se napít a potřeboval najít nějakou jeskyni. Pohled na oceán byl sice překrásný, ale nic víc. Žádná lovná zvěř v dohledu, žádný úkryt, žádná pitná voda. Krom toho slunce už zapadlo, takže si musel pospíšit, aby vše našel ještě před svítáním. Potřeboval se vyspat, ale musel si najít úkryt. Kdyby usnul uprostřed lesa, něco by se mu mohlo stát. Šel tedy hledat.
Po třech hodinách cesty narazil na řeku. Pořádně se napil. Rád by si do té řeky stoupl, aby se trochu očistil, ale byla noc. Moc zima na to, aby mohl být mokrý. Moc tma na to, aby si mohl dát pozor na divou zvěř a další nebezpečí ve vodě. Ještě jednou se napil, pak si alespoň opláchl obličej a šel hledat jeskyni. Už byla tma, ale Bellamy se pořád orientoval. Krom toho s sebou měl baterku, takže si mohl posvítit, což také udělal. Nějakou dobu nic nenašel. Všude jen větve, stromy, rostliny... Pak o něco zakopl.
"Au... Sakra!" řekl si sám pro sebe hlasitěji, než by chtěl. Pak se rozhlédl kolem sebe.

9. kapitola - dění v lese a okolí - Clarke:
Clarke už nebrečela. Jen seděla, smířená s tím, že je někde, uprostřed noci, uvězněná. Myslela na své lidi.
Jak je asi teď mámě? Jak se asi cítila, když se dozvěděla o mém odchodu. Musela jsem jí hodně ublížit. Ostatní se s tím nejspíš smířili lehce, i Bellamy vypadal, že to zvládne, jinak by mě nenechal jít. Ale máma... tu to muselo hodně zasáhnout. Snad se přes to přenese. Nechci, aby udělala nějakou blbost. Třeba, aby mě šla hledat. Stejně by mě tu ona, ani nikdo z mých lidí, nenašli. Maximálně tak mrtvou...
Clarke při této myšlence zamrazilo. Tohle bylo poprvé, co si dovolila zamyslet se nad tím, jak se asi cítí její matka. Předtím se tomu snažila utéct. Snažila se utéct všemu, co se stalo, a skončila uvězněná v... nějakém podzemním vězení. Jediný, na koho Clarke opravdu hodně myslela od doby, co odešla, byl Bellamy. Myslela na něj skoro neustále, i když byla s Lexou. Při vzpomínce na Lexu se Clarke znovu otřásla.
Má s tímhle snad Lexa něco společného? Nebo se o tom teprve dozví a pomůže mi? Nebo mě snad uvěznil někdo úplně jiný? Já nevím. Ale nemyslím, že by zatím byla Lexa. Kdyby si to se mnou chtěla vyřídit, udělá to hned, osobně. A kdyby mi chtěla pomoct... o tom pochybuji, nikdy by nešla proti svým lidem. Takže mě nejspíš opravdu unesl někdo jiný. Že by Emerson z Mount Weather? Nebo snad nějaký jiný přeživší? A co když je to něco úplně jiného, nového. Nějaký kmen... druh lidí, které jsem ještě nepoznala. Kéž bych tak něco věděla...
Clarke už poněkolikáté přemýšlela nad tím, kde vlastně je a kdo ji uvěznil. Ale bezvýsledně. Zem byla plná překvapení, takže si nebyla jistá tím, kdo všechno na Zemi vlastně žije. Věděla o Stovce a lidech z Archy, věděla o Zemšťanech a přeživších z Mount Weather, ale těch teď bylo minimum, věděla o divoké zvěři, ale ta by ji tu nemohla uvěznit. Tohle vše Clarke věděla, ale i tak si nemohla být ničím jistá. Její život nikdy nebyl založen na jistotě, ale od doby, co se dostala na Zem, bylo vše úplně jiné. Všechno se změnilo, ona se změnila. Nic nebylo jako dřív. Každým dnem se situace měnila,
každým dnem se měnili i lidé, i ona. Proto si nemohla být ničím jistá. Až na jednu věc... z tohohle vězení se jen tak nedostane.
Rozhodla se, že zkusí spát, protože už se nechtěla probírat všemi těmi myšlenkami, které ji ničily. Stejně mohla jen čekat na to, co se stane. Už se jí zavírali oči, když uslyšela kroky.

Omlouvám se, za zpoždění této kapitoly, od teď už to snad bude lepší. Kapitoly budou asi tak jednou za dva týdny.
Prosím, pište komentáře. Budu za ně opravdu ráda.
Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Percabeth Percabeth | Web | 29. září 2015 v 18:31 | Reagovat

Kapitola byla znovu dost temná.. moc se mi líbí.. :D jsem zvědavá na to, kdo zatkl Clarke :D

2 Liesel Liesel | E-mail | Web | 7. října 2015 v 18:26 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář. Jsem ráda, že čteš a komentuješ mé povídky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama