"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Ples (Bellarke) - 7. kapitola

5. srpna 2015 v 9:49 | Liesel |  Ples (kapitolová povídka z The 100)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Bellamy Blake a Clarke Griffin (Bellarke)
Název povídky: Ples
Tip povídky: Fan-Fiction, kapitolová
Místo děje: Vesmírná loď Archa
Čas děje: Ještě před první sérií The 100, den
Omezení: 12+
Popis: Clarke se zaučuje na doktorku, Bellamy se zaučuje na strážce a na Arše se připravuje ples


Pro připomenutí si můžete přečíst první část předchozí kapitoly zde a druhou část předchozí kapitoly zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly (z druhé části):
"Tak zatím..." rozloučil se Bellamy.
"Ahoj..." taky se rozloučila Clarke, a pak se každý vydali z jídelny svou cestou. Clarke šla k sobě domů a Bellamy se šel připravit na trénink.

7. kapitola:
Clarke dorazila domů pět minut po třetí hodině, její máma Abby na ni čekala, její otec Jake byl na poradě, měl se vrátit kolem čtvrté. Abby si chtěla s Clarke promluvit, což jí oznámila už včera, těsně před tím, než se Clarke vydala na večerní přednášku. Pak už se s Clarke nezastihla, protože sama měla noční, a když se vrátila z noční, byla Clarke na dopoledních přednáškách. Abby věděla, že dříve nebude možné si promluvit, proto se s Clarke domluvila na třetí hodinu, kdy ani jedna neměly nic na práci.
"Ahoj mami, promiň, že jdu pozdě. Zdržela jsem se s Octavií na obědě..." zalhala Clarke.
Clarke své mámě lhala jen občas, když nechtěla mít problém nebo když si něco chtěla nechat pro sebe. V případě toho, že Clarke chodí s Bellamym - pokud se to tak dá nazvat - si to chtěla nechat pro sebe.
"V pořádku, je to jen pět minut." odvětila klidně Abby.
"O čem jsi se mnou chtěla mluvit?" zeptala se Clarke a sedla si k pracovnímu stolu, kde měl její otec nějaké pracovní papíry. Abby si přesedla naproti.
"Zdá se mi, že se s tebou něco děje. Poslední dva měsíce jsi věčně mimo domov, o ničem se s tátou, ani se mnou nebavíš, přestala ses bavit s Wellsem... Chtěla jsem vědět, jestli je vše v pořádku." řekla Abby typickým rodičovsky starostlivým hlasem.
"Jasně, že je vše v pořádku. Mám toho prostě hodně ohledně maturity, spoustu času trávím na přednáškách a v knihovně... vím, že se poslední dobou málo vidíme, ale po maturitě se to zlepší. Navíc, mám i svůj život, mami... A jak si přišla na to, že se nebavím s Wellsem?"
"Wells byl tvůj dobrý kamarád, často jste se spolu učili u nás doma. Už dlouho jsem tě s ním neviděla..."
"To, že se s někým učíš, neznamená, že je to tvůj dobrý kamarád, mami. Navíc, to, žes mě s ním neviděla, neznamená, že se s ním nebavím..." otráveně odpověděla Clarke.
"A bavíš se s ním?"
"Ne, protože nechci. Už se s ním neučím, mám jiné kamarády."
"Jako třeba?"
Clarke si připadala jako na výslechu, ale chápala, že to její máma myslí dobře, proto se nechtěla hádat. Na druhou stranu, to byla děsná otrava.
"Finn, Octavia, Bellamy..." Clarke zamrazilo, když jí vyklouzlo ono poslední jméno Bellamy.
"Kdo je Bellamy? Finna a Octavii znám, říkala jsi mi o nich, ale o Bellamym ne..."
"Je to bratr Octavie, jednou jsem se s ním viděla a dobře jsme si pokecali... Od tý doby ho řadím mezi svý kamarády."
"Aha. A to je všechno? Tví kamarádi? Nemáš třeba nějakého... přítele?"
Clarke zavrtěla hlavou a pousmála se.
"Dobře, jen jsem to chtěla vědět, je ti už osmnáct, bylo by pochopitelný, kdyby se ti někdo líbil. Myslela jsem, že třeba proto jsi se tak změnila..."
"Ale já se nezměnila, mami. Prostě toho mám teď hodně okolo maturity..." odsekla Clarke.
"Dobře, nechám toho. Kdyby tě něco trápilo, věřím, že bys mi o tom řekla. Přesuneme se k jinému tématu. Chtěla jsem s tebou mluvit ještě ohledně tvého plesu. Jdeš tam?"
Clarke chtěla odpověď, že ne, jako vždy, ale pak si vzpomněla na Bellamyho.
Je to blbost. Bellamy sám říkal, že ho ples moc nezajímá. Jestli tam půjde, bude to jenom kvůli Octavii. A ani mě ples moc nezajímá. Vždyť ani nevím, jestli s Bellamym chodím nebo ne. Dali jsme si sice pusu, rozumíme si a zítra máme schůzku, ale dá se tomu říkat chození? Ne, je to pitomost. Sotva spolu chodíme, těžko by se mnou šel na ples...
"Nevím..." odpověděla Clarke. Na jednu stranu vůbec nechápala, proč jí najednou tak záleží na tom, jestli na ples půjde a na druhou stranu si strašně moc přála, aby tam mohla jít s Bellamym.
"Měla by sis to rozmyslet, ples je už za tři týdny, Clarke."
"Ani nevím s kým bych tam šla..."
"Máš přece kamarády."
"Octavie se ples ještě netýká, je jí teprve sedmnáct, a i kdyby tam šla, bude to proto, že byla pozvaná někým z maturantů, pochybuju, že by se mi věnovala..."
"A co Finn nebo Bellamy?"
"S klukem se nechodí na ples, kvůli kamarádství, mami." upozornila ji Clarke.
"Takže tam nepůjdeš?"
"Říkala jsem ti, že nevím. Tři týdny jsou dlouhá doba. Teď se hlavně musím soustředit na maturitu..."
"Chápu, už tě nebudu otravovat. A... je dobře, že se tak snažíš, ale nepřeháněj to. Maturita není všechno, Clarke." řekla Abby, vstala od stolu a pohladila Clarke po rameni.
Clarke měla své rodiče ráda a vážila si toho, že po ní za každou cenu nechtějí vynikající výsledky, ale stejně se bála, jak budou reagovat, až se dozví o její známce z dnešního testu.

Bellamy šel na trénik a na večerní přednášku dějepisu, pak šel domů. Nemohl se dočkat zítřejšího setkání s Clarke - nebo, že by to mělo být rande? Bellamy zahnal myšlenky na Clarke z hlavy a vešel do obývacího pokoje. Jeho otec Tobias seděl na gauči a četl nějakou novou vyhlášku Rady, jeho máma Aurora se o něčem dohadovala s Octavií u ní v pokoji. Bellamy obrátil oči v sloup, tohle bylo dost časté. A když se jeho máma a ségra pohádaly, on i otec musely u večeře snášet dusno.
"Ahoj Bellamy, jak šel trénink?" pozdravil ho Tobias.
"Normálně, kvůli čemu se hádají tentokrát?" zeptal se Bellamy a vzhlédl k zavřeným dveřím Octaviina pokoje.
"V rámci vlastního bezpečí jsem se to nepokoušel zjišťovat..." Tobias i Bellamy se zasmáli.
"Stejně se to dozvíme až to jedna z nich vytáhne u večeře..." znovu se zasmáli.
Když se Octavia s Aurorou pohádaly před večeří, tak spolu u stolu nemluvily. To ovšem platilo jen do doby, kdy se kdokoliv z členů rodiny pokoušel o čemkoliv bavit, pak to začalo od znovu...
"Proč si spal na gauči?" náhle se zeptal Tobias.
Bellamyho zamrazilo. Když se včera s Clarke opil, rozhodl se spát na gauči. Nedošlo mu, že to bude muset vysvětlit.
Než stačil Bellamy odpovědět, rozrazily se dveře Octaviina pokoje. Hned potom z něho vyšla naštvaná Octavia a sedla si ke stolu, pak vyšla z pokoje Aurora s ustaraným a unaveným výrazem. Aurora byla mírumilovný tip, neměla ráda hádky a násilí. Všichni si sedli ke stolu, ale nikdo neměl na večeři náladu.
"Tak proč jsi spal na tom gauči?" zeptal se Tobias znovu, když všichni usedli.
"Ehm, já jsem se chtěl na chvíli natáhnout a pak jsem usnul..." zalhal Bellamy, což dělal nerad. Byl spíše upřímný tip, který řekne pravdu i za cenu nepříjemností. Ale nechtěl mluvit o Clarke, dokud si sám nebude jist, o čem jejich vztah vlastně je.
"Tos prostě jen tak usnul?" zeptala se ho tentokrát Aurora.
"Byl jsem trochu opilej... a usnul jsem na gauči." přiznal Bellamy se sklopenýma očima. Strašně nerad řešil tyhle věci u rodinných večeří, ale neuměl dobře lhát.
"Bellamy, měl by ses soustředit na maturitu." napomenula ho Aurora.
"Je mi osmnáct, mami. Navíc, já se na maturitu soustředím..."
"Tak ho nech, neudělal nic špatného..." zastal se ho Tobias.
"Je to hrůza, jak rychle rostete. Jste úplně jiní..." povzdychla Aurora a podívala se na Bellamyho a Octavii, kteří seděli vedle sebe.
"Proč jste se vy dvě vlastně hádaly?" zeptal se Bellamy Octavie.
"Zítra se koná jedna skvělá předmaturitní párty a hádej, kdo mě na ní nechce pustit..." odpověděla podrážděně. Aurora obrátila oči v sloup.
"Nedivím se. Není dobrý nápad, abys byla sama na nějakém divokém večírku..." souhlasil s Aurorou Bellamy.
"Nebudu sama, bude tam Lincoln..." hájila se Octavia.
"Octavie, je o rok starší. Alkohol, starší kluci a divoký večírek - to není dobrá kombinace pro sedmnáctiletou holku..." stála za svým Aurora.
"Tvá matka má pravdu, na večírky chodit můžeš, ale jen když tam budou lidé ve tvém věku, a ne banda opilých maturantů." přidal se Tobias.
Bellamy chtěl souhlasit, ale vzpomněl si, že byl také sedmnáctiletý a navíc byl Octavii vděčný za to, že ho seznámila s Clarke, takže jí to dlužil.
"Já tam s ní půjdu a dám na ni pozor." navrhl Bellamy. Aurora po něm hodila výstražný pohled. "A nebudu pít, ani jeden z nás se alkoholu nedotkne. Slibuju." dodal Bellamy.
"Dobře, ale musíš svůj slib dodržet, Bellamy. A ty, Octavie, mu to nebudeš nijak stěžovat." varovala je Aurora.
Octavia se usmála "Jasně. Nedotknu se alkoholu, stejně tam nejdu abych se opila. Díky, brácho." řekla a vděčně se podívala na Bellamyho.
Tobias si povzdechl "To se dalo čekat, vy dva pořád držíte při sobě... Ale jsem za to rád, alespoň vím, že se jeden na druhého můžete spolehnout a nemusím se o vás tak strachovat."
"A co jinak..." změnila Aurora téma "S kým jdete na ples?"
Při téhle otázce to v Octavii a Bellamym hrklo. Octavia chtěla jít s Lincolnem, ale on jí pořád ještě nepozval a Bellamy měl v hlavě zmatek.
Nejspíš tam půjdu, kvůli Octavii. Ale s kým? Mohl bych tam jít s Clarke, ale sotva se známe. Pochybuju, že by se mnou šla... Asi půjde z kamarády anebo nepůjde vůbec. Sama říkala, že ji ples nezajímá. No, mohl bych se jí zeptat...
"Půjdu tam s Lincolnem..." odpověděla Octavia a v duchu doufala, že ji už brzo pozve.
"Já... ještě nevím." odpověděl Bellamy. "Na ples půjdu, jen nevím s kým." dodal.
"Máš nějakou přítelkyni?" zeptala se ho Aurora.
V Bellamym hrklo, nevěděl, co říct. Nešlo o to, že by se rozhodoval, zda lhát nebo ne. Šlo o to, že opravdu nevěděl, jaká je odpověď. S Clarke si zatím dal jednu pusu a měl se s ní zítra sejít...
"Jo, ale nejde o nic vážnýho..." odpověděl nakonec.
Tobias se na Bellamyho podíval a chtěl se ho dál vyptávat, ale poznal, že o tom Bellamy zatím nechce mluvit, tak ho nechal. Zato Aurora chtěla vědět více.
"Vážně? Kdo to je?" začala se vyptávat.
Bellamy se chytl za čelo.
"Mami, já... ani jí neznáš..." snažil se vyhnout odpovědi.
"Jak se jmenuje?" nepřestávala vyzvídat.
Bellamy se kousl do rtu a přemohl se k odpovědi "Jmenuje se Clarke..."
Octavia se zasmála při pohledu na nervózního Bellamyho. S Clarke se přece seznámili teprve včera. Je brzo na nějaké rozebírání s rodiči. Aurora chtěla vědět víc, ale poznala, že je Bellamy nervózní, takže se rozhodla s výslechem prozatím skončit.
"Jsem ráda, že sis někoho našel." dodala Aurora nakonec a došla pro večeři.
Tobias se zasmál.
"Co?" zeptal se Bellamy, když si toho všiml.
"Nikdy jsem tě takhle neviděl, Bellamy..." dodal s úsměvem.
"Jak to myslíš?"
"Jsi myšlenkama pořád někde mimo, jsi nervózní. Ta holka se ti vážně líbí, to je poznat..."
Bellamy se taky pousmál "Jo, máš pravdu. Clarke je moc fajn..."
Poté se všichni navečeřeli a Bellamy si šel lehnout, protože byl unavený. Když usínal, hrozně moc se těšil na zítřejší setkání s Clarke.

Prosím, piště komentáře, ráda bych znala váš názor. Další kapitola bude v průběhu srpna. Veškerá nespisovnost je zde schválně.
Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama