"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Nechť se znovu setkáme (Bellarke + Clexa) - 6. kapitola

11. srpna 2015 v 11:16 | Liesel |  Nechť se znovu setkáme (kapitolová povídka z The 100)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Bellamy Blake a Clarke Griffin (Bellarke) + Clarke Griffin a Lexa (Clexa)
Název povídky: Nechť se znovu setkáme
Tip povídky: Fan-Fiction, kapitolová
Místo děje: Země, Camp Jaha, les a okolí
Čas děje: Po ukončení druhé série The 100, den
Omezení: 12+
Popis: Poté, co se Clarke a Bellamy rozloučili, se Bellamy vrací do Camp Jaha a Clarke se vydává na cestu...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v lese a okolí - Bellamy:
Záleželo mu na třech věcech. Na Octavii, jenže ta se o sebe umí postarat a má Lincolna. Na svých lidech ze Stovky, ale o ty se postará Octavia, s pomocí Monroe. A na Clarke, kterou chtěl Bellamy najít.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v lese a okolí - Clarke:
Lexa se zadívala Clarke do očí. Došlo jí, že jejich vztah opravdu nemá budoucnost.
"Dobře, tak tedy prožijme současnost." ustoupila Lexa a znovu Clarke políbila. Pak obě usnuly.

6. kapitola - dění v lese a okolí - Bellamy:
Bellamy se probudil celý rozlámaný, protože spal na tvrdé podlaze výsadkové lodi. Bylo kolem deváté ráno, přispal si, protože byl unavený. Když vstával, v hlavě mu začaly létat vzpomínky.
Tady na výsadkové lodi mi Clarke pomáhala, když jsem byl nakažen virem, který k nám poslali Zemšťané přes Murphyho. Kde teď vlastně Murphy je? Slyšel jsem něco o tom, že šel s Jahou do Města světla. Zajímalo by mě, kde teď jsou. Ale mnohem více by mě zajímalo, kde je Clarke. Tahle otravná myšlenka mi létá v hlavě neustále, od doby, co Clarke odešla. Kam se vydám dnes? Zkusím zbytky Mount Weather. Jasně, Clarke tam asi nebude, protože chce nechat minulost za sebou, ale já to musím vidět. Musím vidět, jak to vypadá po tom, co... jsem, spolu s Clarke, zabil všechny obyvatele Mount Weather. Vůbec se jí nedivím, že už to neunesla, a že odešla. Taky bych za sebou rád nechal minulost a začal od znovu, ale jen stěží bych dokázal opustit Clarke. Navíc, neopustil bych své lidi a nechtěl bych utíkat před následky svých činů. Ale stejně, ta představa, že bych mohl začít od znovu je... skvělá. Toho, co jsme provedli se ale nikdy nezbavíme. Je jedno, jak daleko Clarke půjde, stejně před tím neuteče, maximálně se jí uleví...
Možná bych jí neměl hledat, možná bych jí měl nechat být, ale nedokážu to. Nechápu to, ale to, co k ní cítím... nedokážu vydržet bez ní. Musím jí najít. Možná to je sobecké, ale když se nebude chtít vrátit, nevrátí se, takže je to stejně na ní. To mě ale drásá ještě víc - to, že i když udělám cokoliv, i když jí najdu, třeba se se mnou nebude chtít vrátit. Ale bez ní se nevrátím, nevím jak, ale já ji prostě musím najít a nesmím myslet na to, co se může stát pak.
Bellamy se rovnou vydal k Mount Weather. Věděl, že od starého tábora to jsou asi tak čtyři hodiny cesty. Měl sice hlad, ale rozhodl se s lovem počkat na večer, až najde Mount Weather. Teď musel pokračovat v cestě, která ho vedla k místu, kde zemřelo přes 300 lidí, díky jemu, Clarke a Montymu.

6. kapitola - dění v lese a okolí - Clarke:
Clarke se vzbudila brzy ráno, nedokázala spát dlouho. Věděla, že musí pryč. V jeskyni strávila už dvě noci, teď byl čas jít dále. Předtím si to neuvědomovala, ale tím, že se na ten jeden den dala dohromady s Lexou, musela teď na Bellamyho myslet ještě více, jako by ho zradila. Dotkla se Lexina ramene ve snaze jí vzbudit.
"Lexo... potřebuju s tebou mluvit... Lexo!" zvýšila hlas Clarke a Lexa se probrala, chvíli rozespale koukala, pak si sedla, stejně jako Clarke.
"Co je?" zeptala se Lexa.
"Musím už jít..." oznámila Clarke.
"Ale... včera v noci jsme mluvili o našem vztahu. Vím, že jsme si řekli, že nebude mít dlouhého trvání, ale nemyslela jsem, že... nemůžeš mě jen tak opustit..."
"Hodně jsem přemýšlela o včerejšku a došlo mi, že bych měla odejít. To je jediný způsob toho, aby náš románek nepřerostl ve vztah. Obě dvě někoho potřebujeme, a když spolu budeme dlouho, budeme na sobě závislé. Musíme si najít někoho jiného..."
"Ale včera..."
"Včera to bylo něco úžasného, ale nesmí se to opakovat..."
"Proč se tak bojíš toho, že mezi námi vznikne nějaké pouto?"
"O tom jsme se včera bavily. Obě máme úplně jiné cíle, nedokázaly bychom být spolu."
"Chápu... když se bude včerejšek opakovat, vytvoří se mezi námi pouto, které se ale stejně přetrhne, protože každá máme jiný cíl a ani jedna z nás se ho nevzdá. A takhle to bude míň bolet." připustila pravdu Lexa.
Clarke vstala, Lexa taky. Pak objala Clarke.
"Budeš mi chybět, nikdy na tebe nezapomenu..." řekla Lexa se slzami v očích.
"Ani já na tebe nezapomenu, ale musím jít. Musím začít od znovu..." řekla Clarke, které se lesky oči.
"Chápu. Sbohem, Clarke..." řekla Lexa a lehce Clarke políbila na rozloučenou.
"Sbohem, Lexo..." řekla Clarke a odešla z jeskyně.

Budu ráda, když napíšete nějaké komentáře, chtěla bych znát váš názor na tuto povídku. Další kapitola bude někdy v srpnu.
Vaše Liesel
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama