"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Nechť se znovu setkáme (Bellarke) - 8. kapitola

24. srpna 2015 v 9:16 | Liesel |  Nechť se znovu setkáme (kapitolová povídka z The 100)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Bellamy Blake a Clarke Griffin (Bellarke)
Název povídky: Nechť se znovu setkáme
Tip povídky: Fan-Fiction, kapitolová
Místo děje: Země, Camp Jaha, les a okolí
Čas děje: Po ukončení druhé série The 100, den
Omezení: 12+
Popis: Poté, co se Clarke a Bellamy rozloučili, se Bellamy vrací do Camp Jaha a Clarke se vydává na cestu...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v lese a okolí - Bellamy:
Měl stěstí - asi - protože výtahy fungovaly. Výtah vzal Bellamy do pátého patra. Tam se znovu setkal tváří tvář s tím, co provedl.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v lese a okolí - Clarke:
Clarke se přestala utápět ve svých myšlenkách, ne proto, že by jí bylo lépe, ale proto, že usnula. Byla moc unavená a potřebovala se vyspat. Usnula zhroucená na zemi, s tvářemi mokrými od slz, s těžkým dýcháním, uprostřed lesa.

8. kapitola - dění v lese a okolí - Bellamy:
Byl to strašný pohled. Všude kolem ležela rozkládající se mrtvá těla. Bellamy se úplně vyhnul jídelně, kde viděl mrtvolu na mrtvole a zamířil k výtahu, nemohl se na to dále dívat. Cestou k výtahu zahlédl mrtvou dívku. Měla otevřené oči, tak se k ní sehnul a sklopil jí víčka. Pak se rozeběhl k výtahu, který ho dovezl zpátky k hlavním dveřím. Hned poté už běžel Bellamy rychlým tempem pryč.
Ani nevím, proč jsem tam šel. Prostě jsem to zkusil a vidět všechny ty mrtvé... Asi budu zvracet, tohle je moc. Ta jídelna byla plná nevinných mrtvých lidí. Proč jsem tam sakra lezl? Já vím, dohnalo mě tam moje svědomí, ale tohle... tohle nezvládnu. Pohled na ty mrtvé mě bude strašit do konce života. Musím pryč! Musím běžet!
Bellamy běžel tak rychle, jak jen dovedl. Opravdu potřeboval být co nejdále od Mount Weather. Vlastně chtěl být co nejdále od všeho - od jeho minulosti, od jeho činů, od jeho svědomí...
Bellamy běžel hodinu v kuse, ani jednou se nezastavil, ani jednou nezpomalil. Prostě běžel. Nevěděl kam, jen běžel dál a dál. Po hodině běhu, když už mu hořely plíce a necítil nohy, se rozhodl zastavit. Párkrát se nadechl a pak zařval. Z plných plic zařval.
"Proč?! Proč?! Už dost!" vyřvával do prázdna. Po tvářích mu začaly stékat slzy, ale Bellamy se rozhodl běžet dál. Přeskakoval větvě, vyhýbal se stromům, zhluboka dýchal. Doběhl až k mělké řece, kterou také přeběhl, bez zaváhání. Pak pokračoval dál lesem. Krajina mu splývala dohromady, začal vidět rozmazaně. Ale ani tak se nezastavil, prostě nemohl. Bez ohledu na bolest, která mu pulzovala v plicích a nohou, bez ohledu na rozmazaný zrak, bez ohledu na to, že neměl ponětí, kde je a kam běží.
Už chápu Clarke. Už chápu, proč odešla. Možná bych se ani já neměl vracet. Možná bych jí měl přestat hledat. Už nesnesu nic ze své minulosti. Ńe potom, co jsem je viděl - ty mrtvé z Mount Weather. Nemůžu. Octavia, Abby, Marcus a Jasper... ti se postarají o mé lidi. Už mě nepotřebují, stejně jako nepotřebují Clarke. Všichni dokázali, že se o sebe umí postarat.
Bellamy běžel už hodiny a pořád nezastavoval. Byl rozhodnutý - už se nevrátí ke svým lidem a už nebude hledat Clarke...

8. kapitola - dění v lese a okolí - Clarke:
Clarke se vzbudila uprostřed noci. Tváře už neměla mokré od slz, takže spala několik hodin. Chtěla vstát a pokračovat v cestě, ale něco jí stáhlo dolů - řetěz. Rozhlédla se po okolí. Už nebyla v lese, byla v nějakém podzemním vězení. Na stropě byl mřížovaný otvor, kterým prosvítal měsíční svit. Neměl více než metr na metr. Naproti Clarke byla brána, také mřížovaná a dobře zamčená. Za bránou byly schody. Clarke sebou několikrát trhla, ve snaze uvolnit řetěz, ale marně. Začala do něj bušit pěstmi, ale bylo to zbytečné. Byla uvězněná. Mohla se postavit, ale nemohla udělat jediný krok, řetěz byl moc krátký. Poblíž nikdo nebyl, žádný strážný, který by Clarke mohl něco říct.
Jediné, co Clarke věděla, bylo to, že je připoutaná a uvězněná v nějaké kopce, uprostřed noci, nic víc. Uvěznili ji Zemšťané, přeživší z Mount Weather nebo snad někdo úplně jiný?
"Pomoc! Pomoc! Pomoc! Je tu někdo? Proč jsem tady? Kdo jste? Pomoc!" začala křičet, ale bez odpovědi. Ještě několikrát trhla řetězem a rozhlédla se po místnosti. Nic. Nic tam nebylo, jen ona a řetěz.
Clarke začala zoufale brečet. Několikrát se prohledala, jestli náhodou nemá nějakou zbraň, ale všechny zbraně jí byly sebrány. Schoulila se do klubíčka a začala se kolébat.
Pomstí se mi, vím to, oni se mi pomstí! Ať jde o kohokoliv, tohle nedopadne dobře. Provedla jsem spoustu špatných věcí, zabila spoustu lidí... tohle mi neprojde. Už mě nikdo neochrání, jsem slabá, jsem sama. Budou mě mučit a zabijí mě, nebo mě budou věznit do konce života! Tak či tak, už mě nic nezachrání. A možná si to i zasloužím, po tom, co jsem provedla, a to je ještě horší... Kdyby šlo o přátelské lidi, nespoutali by mě a neuvěznili v téhle kopce. Navíc, na Zemi jsem ještě na žádné přátelské a milé lidi nenarazilia. Všichni udělají vše pro své lidi a pro přežití. Nikoho nezajímají cizinci spadlí z nebe, a když už, tak jen proto, že se jim nějak hodí. Umřu tady...
Clarke brečela, kolébala se a utápěla v myšlenkách. Byla sama, uvězněná na neznámém místě, a nikdo nevěděl, co s ní je. Nikdo jí nemohl pomoct.

Prosím, pište komentáře. Budu za ně opravdu ráda. V této povídce nastalo docela dost zvratů, a mě by zajímalo, co si o nich myslíte. Jinak, další kapitola bude asi na začátku září 2015.
Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Percabeth Percabeth | Web | 25. srpna 2015 v 14:08 | Reagovat

Tato kapitola byla naprosto boží.. a dost mě zajímá, jak se to vyvrbí :) děkuju za komentář, jsem ráda, že se ti povídka líbí, příští by měla být Marvelovská ale to ještě pořád promýšlím.. :)

2 Liesel Liesel | E-mail | Web | 25. srpna 2015 v 15:32 | Reagovat

[1]: Děkuji. Naschvál jsem tam dala tolik zvratů, aby se měli mí čtenáři na co těšit :-).
A tvé další povídky si ráda přečtu, hlavně ty o The 100.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama