"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Dvojí tvář - 3. kapitola

22. srpna 2015 v 8:41 | Liesel |  Dvojí tvář (kapitolová povídka)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Reálný svět
Pár: Žádný - děj se týká jednotlivých postav, ne páru
Název povídky: Dvojí tvář
Tip povídky: Thriller, kapitolová
Místo děje: Reálný svět, USA
Čas děje: Součastnost, den
Omezení: 12+
Popis: Mladá dívka jménem Clarke Breslin má svou temnou stránku, kterou se snaží už dva roky ukrývat...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly:
Když byla v obýváku, vzala si mobil a někomu zavolala. Po chvíli vyzvánění to dotyčný zvedl a Clarke hned vyhrkla "Co tě to napadlo? Ona o ničem neví, nemůžeš jí do toho zatahovat! Ona s tím nemá nic společného..."

3. kapitola:
Když Clarke dotelefonovala, tak si šla lehnout na gauč. Pořád se ale nemohla přestat zabývat tím, co se stalo...
Blbec... proč musel přepadnout zrovna moji nejlepší kamarádku? Na tom jsme se nedomluvili. Měl přepadnout jeho a ne ji. Ach jo, teď ještě musím předstírat, že o tom nic nevím... už toho mám dost! Ta situace je pořád horší a horší. Jako by nestačilo, že jsem do toho zapletená já, on do toho musí zatáhnout i mou kamarádku. Teď se ale hlavně musím soustředit na to, aby se nedozvěděla nic víc, a už vůbec nesmí vědět, jakou v téhle situaci mám roli. To by mi nikdy neodpustila...
Clarke už měla všech těch myšlenek dost a tak radši zavolala Janině mámě.
"U telefonu Lisa Langová, co potřebujete?"
"Dobrý den, paní Langová, tady Clarke Breslinová. Volám vám ohledně vaší dcery. Včera večer byla u Thomase, pak ji přepadli. Ale nic jí není. Ten útočník ji jenom varoval, aby nestrkala nos do věcí, do kterých nemá. Byl to asi omyl. Každopádně byla na policii i na různých zdravotních vyšetřeních, dokonce mluvila i s psycholožkou, a je v naprostém pořádku. Ten útočník ji nic neudělal, nejspíše se jen spletl. Jane je už od odpoledne u mě doma a chtěla by tu i přespat. Ráda bych vám ji dala k telefonu, ale zrovna spí, je vyčerpaná. Ale opravdu nemusíte mít strach, Jane je v naprostém pořádku."
"Já... nevím co na to říct. Hlavně ti ale děkuji, že jsi mi zavolala a že jsi se o Jane postarala. Klidně u tebe může přespat, jen jí prosím řekni, ať mi zavolá. Jsem ráda, že je v pořádku, ale i tak jsem v šoku. Proč by ji někdo přepadal? To nechápu, ale nejspíše to byl opravdu omyl. Alespoň doufám. Díky, že jsi mi zavolala, Clarke, Jane má štěstí, že má takovou kamarádku. Zatím nashle..."
"Nashledanou, paní Langová..." odpověděla Clarke a zavěsila, pak si znovu lehla na gauč a tentokrát usnula.

"Clarke? Jsem doma!" ozvalo se z kuchyně.
"Mami, jsi to ty?" řekla rozespale Clarke, která se právě teď vzbudila.
"Jo, jsem to já. Co se děje, obvykle k večeru nespíš..."
"K večeru, kolik je?"
"Bude osm hodin, proč? Děje se něco?"
"Vlastně děje, víš, Jane včera večer přepadli. Nějaký útočník jí vyhrožoval, ať nestrká nos do cizích věcí, ale byl to jen omyl. Celou noc byla na policii, kde jí dělali i různé prohlídky a je v naprostém pořádku. Nic jí není, jen je unavená, tak spí u mě v pokoji. Potkala jsem jí uplakanou před domem, když jsem šla ze školy, tak jsem ji pozvala dovnitř. S Jane jsem si promluvila a je v pohodě, taky jsem zavolala její mámě a ta jí tu nechá přespat. Mohla by?"
"Jistěže. Páni, to by mě nenapadlo..."
"Díky, taky by mě to nenapadlo..." řekla Clarke a spontánně svoji mámu objala.
"Dobrá, já musím ještě vypracovat nějaké materiály do práce, takže kdybyste s Jane něco potřebovali, budu ve své pracovně."
"Jasně, dojdu se podívat za Jane."

Odskočila si na toaletu a šla za Jane.
Už byla u dveří a zeptala se "Jane? Můžu dál? Jsi v pohodě? Spíš nějak dlouho."
Když otevřela nestačila se divit, Jane byla pryč...

Prosím, pište komentáře. A znovu připomínám, že na fotce nejsem já (fotku jsem našla na internetu), a že tahle povídka nemá nic společného s The 100. Veškerá nespisovnost je zde schválně.
Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama