"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Dvojí tvář - 2. kapitola

14. srpna 2015 v 15:48 | Liesel |  Dvojí tvář (kapitolová povídka)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Reálný svět
Pár: Žádný - děj se týká jednotlivých postav, ne páru
Název povídky: Dvojí tvář
Tip povídky: Thriller, kapitolová
Místo děje: Reálný svět, USA
Čas děje: Součastnost, den
Omezení: 12+
Popis: Mladá dívka jménem Clarke Breslin má svou temnou stránku, kterou se snaží už dva roky ukrývat...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly:
Už byla skoro doma, když v tom narazila na ubrečenou, rozcuchanou Jane.
"Proboha, Jane! Co se ti stalo?"
"Byla... byla jsem přepadená..." sotva to Jane řekla, rozbrečela se.

2. kapitola:
"Cože? Co se ti přesně stalo?" vyhrkla Clarke.
"Nemůžu o tom mluvit tady venku... prosím, pojďme dovnitř." řekla stále plakající Jane.
Obě zamířily rovnou do Clarčina pokoje, Clarke se usadila na židli a Jane do křesla.
Clarke ještě podala Jane kapesníky a přinesla jí sklenici vody, poté si přisunula židli blíž k Jane.
"Tak povídej... co se ti stalo?" opatrně se otázala.
"Šla jsem od Thomase, víš, už nějakou dobu spolu chodíme, promiň, že jsem ti to neřekla, a když jsem se blížila do ulice Wastrstreet*, tak mě někdo přepadl..." nadechla se "Myslela jsem, že mě chce okrást, tak jsem odhodila kabelku, aby mě nechal být, ale on jí nechtěl. Chytl mě pod krkem a řekl mi, ať si dávám pozor a nezahrávám si... vůbec jsem to nepochopila, a než jsem stihla jakkoliv zareagovat, utekl, a ani mi nic neukradl." vypověděla trochu klidněji.
"To mě hrozně mrzí. Můžu pro tebe něco udělat? Zavolala jsi policii? Řekla si to někomu?" vychrlila Clarke.
"Byla tma a on sice neměl masku, nebo kuklu, ale stejně jsem na něm nic nepoznala, a protože mi nic neudělal, ani nevzal, policie mi řekla, že s tím nemůže nic dělat. Jen sepsaly hlášení a řekli, že tu ulici budou hlídat. Chtěli zavolat rodičům, ale řekla jsem jim, že jim to chci povědět sama, tak mě nechali prostě jít..."
"Alespoň, že to tam budou hlídat. Nemáš tušení, proč tě napadli a vyhrožovali ti?"
"Nevím, přísahám, že nemám ponětí, proč mě ten záhadný útočník napadl. Nemám žádné nepřátele, jsem spíše samotářka. A ani Thomas, moji rodiče, nebo ty nemáte nepřátele. Vůbec nevím, co to mělo znamenat. Já si přece s ničím nezahrávám, do cizích věcí nos nestrkám a nic jsem neprovedla. Nechápu to!" rozhořčila se Jane.
Clarke vypadala zamyšleně, vlastně se zasekla ve chvíli, kdy Jane mluvila o tom, že nemá žádné nepřátele.
"Clarke, děje se něco? Vypadáš ustaraně."
"Nic mi není, jen si dělám starosti kvůli tobě. Nepotřebuješ nic?"
"V pořádku, díky. Jen... mohla bych u tebe zůstat tohle odpoledne a přespat tu?"
"Jasně, bez problému, jen musíme dát vědět tvé mámě. Ale jedna věc mi nesedí... předpokládám, že tě přepadli večer a na policejní stanici jsi byla jen pár hodin... teď je ale odpoledne. Co jsi dělala až do teď?"
"Přepadli mě asi tak o půlnoci. Nejméně hodinu jsem tam jen seděla, jak jsem byla v šoku. Pak jsem se vydala na policejní stanici. Tam jsem nejdřív vypovídala, pak mě prohlíželi doktoři, jestli mi něco není, dokonce jsem mluvila s psycholožkou, a nakonec mě ještě jednou vyslýchali. Byla jsem tam až do dopoledne, pak jsem se potácela po městě a byla v parku."
"Aha, tak to chápu, netušila jsem, že jsi na policii byla tak dlouho. Vím, že to sem teď nepatří... ale proč jsi mi neřekla o Thomasovi?"
"Omlouvám se, vím, že to nebylo správné. Víš, chodíme spolu skoro dva měsíce a já ti to chtěla říct, ale ty jsi byla poslední dobou hodně zamyšlená a mimo. Navíc jsme první měsíc jen tak flirtovali, ani jsem nevěděla, zda se tomu dá říkat chození, a tak jsem tě nechtěla otravovat, když jsi vypadala tak utrápeně. No, a když už to bylo vážné, bála jsem se ti to říct, aby ses na mě nezlobila, že jsem ti to dřív neřekla. Moc se ti omlouvám..."
"V pořádku, ale příště mi to řekni. A s tím, že jsem byla mimo, si nedělej starosti, měla jsem prostě špatné období."
"Dobrá, jsem ráda, že už víš o Thomasovi, užíralo mě, že o tom nevíš. Mohla bych se vyspat? Jsem hrozně unavená, celou noc jsem nespala..."
"Jasně, klidně se vyspi, já půjdu do obýváku. Kdybys něco potřebovala, přijď za mnou." řekla a rozestlala Jane postel, pak šla do obýváku...
Když byla v obýváku, vzala si mobil a někomu zavolala. Po chvíli vyzvánění to dotyčný zvedl a Clarke hned vyhrkla "Co tě to napadlo? Ona o ničem neví, nemůžeš jí do toho zatahovat! Ona s tím nemá nic společného..."


* ulici Wastrstreet jsem si vymyslela, nemám ponětí, zda taková ulice opravdu existuje
Prosím, pište komentáře. A znovu připomínám, že na fotce nejsem já (fotku jsem našla na internetu), a že tahle povídka nemá nic společného s The 100. Veškerá nespisovnost je zde schválně.
Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama