"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Smíšené pocity (Kabby)

12. července 2015 v 20:25 | Liesel |  Jednorázové povídky o The 100

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Marcus Kane a Abigail "Abby" Griffin (Kabby)
Název povídky: Smíšené pocity
Tip povídky: Fan-Fiction, jednorázová
Místo děje: Camp Jaha
Čas děje: Po skončení druhé série
Omezení: 12+
Popis: Abby se zotavuje po odběru kostní dřeně a Marcus je jí poblíž...


Povídka:
Marcus Kane se procházel kolem tábora, protože si potřeboval urovnat v hlavě věci, které se udály v Mount Weather.
Je to neuvěřitelné, ještě před pár měsíci jsem byl na Arše a teď jsem tady - na Zemi. Na Zemi, kde žijí Zemšťané, my a žili tu i lidé z Mount Weather. Ti, kteří s Abby odebrali kostní dřeň, ti, kteří zabili spoustu našich lidí, ti, kteří vysávali Zemšťanům a našim lidem krev… a ti, kteří byli zabiti, díky Bellamymu a Clarke. Dříve jsem v ně nevěřil, ale nebýt Clarke a Bellamyho, tak bychom všichni zemřeli.
Měl bych se jít podívat na Abby, a pak bych si měl odpočinout - celou noc jsem nespal.
Marcus se přestal přehrabovat ve svých myšlenkách a vydal se za Abby, do stanu pro zraněné. Byly tam desítky zraněných - lidé po drastickém odběru kostní dřeně, lidé zranění v boji i lidé, kteří se psychicky složili. Po chvilce hledání našel Abby, která ještě spala. Přisedl si k jejímu lůžku.
I přes všechna ta zranění a unavenou, otřesenou a zesláblou spící tvář… vypadala překrásně, alespoň podle Marcuse.
Je nesnesitelná, ale zároveň tak sebevědomá, spravedlivá a nezlomná, alespoň na povrch, uvnitř je zranitelná. Bylo to otřesné, dívat se na ni, jak křičí nesnesitelnou bolestí, jak do ní vrtají...
Ale když jsem jí držel za ruku, bylo to jako v ráji. Nevím proč, nevidím nic zvláštního na držení se za ruce, ale tentokrát to bylo jiné, byl to dobrý pocit, opravdu dobrý pocit. Pocit, že jí můžu ochránit, že je jí se mnou dobře. Docela velká změna oproti dřívějšku, kdy jsme jeden druhému šli po krku. No dobře, já šel po krku jí, ona mi vzdorovala, ala byla to zábava - ty naše hádky. U Abby jsem nikdy nemohl předvídat předem, co udělá. A nakonec se to většinou ukázalo, jako správná věc.
Hádat se nikdy nepřestaneme, to je nemožné. Navíc jsem docela zvědavý, jak budou vypadat naše nové hádky - teď, když se sneseme. Teď, když jí… mám rád, moc rád.
"Marcusi?" vyrušil ho z myšlenek hlas Abby, která se právě vzbudila.
"Jak ti je? Nemáš bolesti?" zeptal se až příliš starostlivě Marcus.
"Na to, že ještě včera do mě vrtali a odebírali mi kostní dřeň… je mi… přiměřeně situaci. Mám bolesti, ale dá se to vydržet, můžu být ráda, že žiju. Ale jsem otřesená vším, co se stalo, hlavně mám starosti o Clarke, bylo toho na ní moc. Musela udělat hrozně těžká rozhodnutí."
"Ona to zvládne, Abby. Je silná, po tobě."
"Snad máš pravdu. A ten včerejšek…"
Marcus se podíval nechápavě. Včera se toho událo tolik, že bylo těžké uhádnout, na co Abby myslí. Navíc si všiml na Abbyně tváři nervózního pohledu… ne vzteku, ne smutku, ne strachu… ale nervozity. O co by mohlo jít?
Abby si všimla Marcusova nechápavého pohledu.
"Myslím tím… to držení za ruce. Víš, já… byla jsem rozrušená. Nechtěla jsem ti být na obtíž…."
"Abby, ty jsi mi nebyla na obtíž. Já byl rád, že jsem tě mohl držet za ruku."
"To jsem ráda, díky. Díky, za to všechno, Marcusi. Opravdu jsem tě potřebovala."
"Já tebe taky." řekl Marcus a nervózně se usmál. Abby mu úsměv oplatila, pak se jí začaly zavírat oči.
"Jsi už unavená, radši půjdu." řekl Marcus a vstal.
"Tak zatím, Marcusi." rozloučila se s ním Abby a usnula. Marcus se na ni chvilku díval, a pak odešel.
Venku si všiml Harper a Raven, které se spolu bavily a pomalým tempem se procházely. Pak k němu přišel Bellamy.
"Je zvláštní, jak rychle se začaly obě zotavovat, ale chůze jim prospívá. Kdyby jenom ležely, zbláznily by se z těch vzpomínek. Musí se nějak rozptýlit. A když člověk zafixuje navrtané kosti, pak se dá s tím zraněním i chodit." odpověděl Bellamy na Marcusovu nevyřčenou otázku.
"Stejně je to zvláštní, že vypadají tak v pohodě…" divil se Marcus.
"Ale nejsou. Bude trvat ještě dlouho, než se dají do hromady, ale následky jim zůstanou nadosmrti. Naštěstí, že má Raven Wicka, Harper Montyho a Abby vás…"
"Mě?"
"Viděl jsem, jak jste ji včera držel za ruku…" rebelsky se usmál Bellamy.
"No jo, ale s Abby nejsme nic víc, než jen přátelé."
"Chápu…" řekl Bellamy, a pak znervózněl.
"Clarke odešla, včera. Neunesla to, co se stalo. Nikomu, kromě mě, to neřekla. Nic víc o jejím odchodu nevím, ale moc dobře vím to, že to Abby hodně zasáhne. Bylo by dobré, kdyby jí to řekl někdo, kdo se s ní lépe zná." řekl nervózně a smutně Bellamy.
"Já to Abby řeknu. Stejně by se začala ptát po Clarke. A máš pravdu, bude lepší, když se to dozví ode mě."
"Díky, jsem rád, že jí to řeknete vy. Nevím, jak bych jí to říkal já…"
"Chápu… a taky děkuju… za to, že jste nás s Clarke zachránili."
"Bylo to těžké rozhodnutí, ale udělali jsme dobře. Už ale budu muset jít, mám hlídku." řekl Bellamy a odešel.
Dlouhé hodiny se Marcus procházel a promýšlel, jak to říct Abby.
Jak jí mám sakra říct, že její dcera odešla, nikdo neví kde je, co s ní, a že se možná už nevrátí - nikdy. Ani se nevzpamatovala z odběru kostní dřeně a má dostat další ránu. A já ji to budu muset říct. Jak znám Bellamyho, tak se jí za pár týdnů vydá hledat, až se situace trochu uklidní. A jak znám Abby, tak buď bude chtít hledat Clarke okamžitě, nebo se bude snažit všechno smést ze stolu a dělat, že se nic neděje. No, prostě jí to řeknu. Na tohle si nejde vytvořit scénář.
Marcus se procházel až do tmy, a pak znovu zamířil do stanu pro zraněné. Abby byla vzhůru, seděla na lůžku a přemýšlela.
"Potřeboval bych s tebou mluvit." vyrušil jí z myšlenek Marcus.
"Tak dobře. A co kdybychom se prošli. Jackson mi, při odpolední kontrole, řekl, že bych měla chodit, abych se rozptýlila."
"Dobrý nápad, ale zvládneš to?"
"Snad jo…" řekla Abby a začala pomalu vstávat.
Jakmile se postavila, neudržela rovnováhu a podlomila se jí kolena. Marcus jí chytl, aby nespadla.
"Chceš pomoct?" zeptal se jí.
"Jo, díky." řekla Abby a Marcus jí chytl kolem pasu a ona ho chytla kolem krku. Po chvíli byli venku ze stanu. Jenže po pár krocích se Abby unavila.
"Nemohli bychom si sednout? Bolí mě noha."
"Jasně, můžeme jít třeba ke mně do stanu, pokud nechceš sedět na zemi…"
"Dobře, hlavně, když si sednu."
Ještě chvíli šli a pak zašli do Marcusova stanu, kde se Abby posadila na lůžko a Marcus vedle ní.
"Tak, o čem jsi chtěl mluvit?"
"Jde o Clarke. Ona… neunesla včerejší události a… odešla. Odešla pryč z tábora a jediný, komu to řekla, byl Bellamy. Nikdo ale neví kde je, nebo co s ní je, ale je silná a zvládne to…"
Abby byla ve velkém šoku a nic neříkala. Vypadala hodně ustaraně.
"Abby? Já vím, že je to těžké, ale, prosím, řekni něco…"
"Moje dcera odešla. Odešla pryč a možná se už nevrátí… Venku jsou Zemšťané, divoká zvěř, přeživší z Mount Weather… Může se jí něco stát. Možná, že je silná, ale tohle sama nezvládne…" začala Abby panikařit a Marcus jí chytl za ruku.
"Abby, neumím si představit, jak se teď cítíš, ale já věřím, že to Clarke zvládne. Zvládla přežít na Zemi, i když nevěděla, co vše jí čeká. Spolu s Bellamym zvládla vést Stovku, porazit Mount Weather, bojovat se Zemšťany, a dokonce zvládla ušetřit Finna Collinse bolestivé smrti. Navíc si myslím, že ani Bellamy není z jejího odchodu šťastný, a že se jí vydá za pár týdnů vydat, až se situace uklidní."
"Musíme hledat Clarke hned! Než se jí něco stane, než…"
"Abby! To nejde. Máme tu spoustu zraněných, spoustu vyplašených a naštvaných lidí. Nikdo neví, co nás může potkat. Teď se nemůžeme vydat Clarke hledat, to nejde. Navíc by se ani ona nechtěla vrátit, musí si vše promyslet…"
Abby se rozbrečela.
"Všichni odcházejí, všichni odcházejí…" opakovala. "Thelonius odešel, a s ním další lidé. Clarke odešla. Spoustu lidí jsme ztratili v boji. Spoustu lidí jsme ztratili na Arše…"
Marcus si přitiskl pravou rukou Abby blíž k sobě a snažil se jí utěšit.
"Já neodejdu, nikdy bez tebe neodejdu. Na Thelonia se vykašli, bylo to jeho rozhodnutí. Clarke se vrátí, my ji najdeme, ale až se situace uklidní. A lidé v boji byli ztraceni v obou stranách…"
Abby stále brečela. Marcus jí začal hladit po zádech a ještě víc si ji k sobě přitiskl. Abby se mu po chvíli zadívala do očí.
"Ty bys beze mě neodešel? Proč?"
"Protože mi na tobě zaleží, Abby. Nedokázal bych tě opustit."
"Byly doby, kdybys tohle neřekl, ani pod výhružkou smrti, Marcusi." řekla Abby a zasmála se.
"To máš pravdu. Byly doby, kdy bychom radši zemřeli, než abychom se k sobě tiskli v mém stanu…" oba se zasmáli. Abby vypadala klidněji a šťastněji. Marcus taky.
"Je mi líto, jak jsem se k tobě dřív choval. Málem jsem tě odsoudil k smrti… A nechal jsem tě zbičovat… Opravdu mě to mrzí. Kdybych to mohl vzít zpátky, udělal bych to."
"Každý jsme udělali chyby. Ty, já i ostatní."
"Mám tě rád, Abby."
Abby se odtáhla od Marcuse a nemohla uvěřit tomu, co slyšela. Chvíli se rozmýšlela nad tím, co udělat. Pak Marcuse políbila. Byl to velice zvláštní pocit, pro oba. Ale zároveň tak šťastný pocit, že ani jeden nechtěl přestat.
"Tohle by mě nikdy nenapadlo. Možná tak v nejhorší noční můře…" řekla Abby a Marcus se zasmál.
"To by musela být opravdu strašná noční můra…" doplnil a tentokrát se zasmála Abby.
Pak se oba začali znovu líbat. Při předešlém polibku se líbali lehce, bez jazyků, ale teď už šlo o vášnivý polibek, při kterém oba zapojili jazyky. Potom začala Abby šahat Marcusovi pod tričko, které mu posléze sundala. Abby se s radostí dotýkala Marcusovi vypracované hrudi, zatímco se oba líbali. Pak si Abby sundala tričko, což se zase líbilo Marcusovi. Ten jí nejdříve hladil po bocích a pak jí rozepnul a sundal podprsenku. Abby ho začala vášnivě líbat na krku a Marcus jí převalil na postel, takže teď oba leželi. Začal jí líbat na krku, pak se přesunul k hrudníku a břichu, což Abby nesmírně vzrušovalo, takže zarývala nehty do Marcusových ramen. Pak se Marcus zase začal s Abby líbat. Ta mu začala sundávat kalhoty, ale Marcus jí zarazil.
"Jsi si tím jistá? Co tvoje noha?" starostlivě se zeptal.
"Jsem v pořádku, vážně. Chci to. Prosím…" začala žadonit Abby, což Marcuse nesmírně vzrušilo a nechal Abby, aby mu sundala kalhoty, spolu se spodním prádlem. Marcus udělal totéž, a poté se pomilovali…

Doufám, že se vám povídka líbila, a že mi dáte svůj názor najevo v komentářích. Prosím, napište mi, o jakém páru byste chtěli povídku příště.
Vaše Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pls pls | 23. července 2015 v 22:12 | Reagovat

Clexa!!!

2 Jméno Jméno | 23. července 2015 v 22:13 | Reagovat

JO CLEXA. A taky Kabby.

3 Liesel Liesel | Web | 27. července 2015 v 15:26 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář a za přečtení povídky. Určitě udělám nějakou povídku o páru Clexa :-).

4 Liesel Liesel | Web | 27. července 2015 v 15:27 | Reagovat

[2]: Děkuji za komentář a za přečtení povídky. Udělám nějakou povídku o páru Clexa a další povídku o páru Kabby.

5 Percabeth Percabeth | Web | 19. srpna 2015 v 20:43 | Reagovat

Povídka je fajn.. mám ráda Kabby.. a uděláš i Linctavii? :)

6 Liesel Liesel | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 22:07 | Reagovat

[5]: Děkuji za komentář. Určitě udělám povídku o Linctavii, ale až v září :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama