"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Nechť se znovu setkáme (Bellarke + Clexa) - 5. kapitola

28. července 2015 v 14:59 | Liesel |  Nechť se znovu setkáme (kapitolová povídka z The 100)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Bellamy Blake a Clarke Griffin (Bellarke) + Clarke Griffin a Lexa (Clexa)
Název povídky: Nechť se znovu setkáme
Tip povídky: Fan-Fiction, kapitolová
Místo děje: Země, Camp Jaha, les a okolí
Čas děje: Po ukončení druhé série The 100, noc
Omezení: 12+
Popis: Poté, co se Clarke a Bellamy rozloučili, se Bellamy vrací do Camp Jaha a Clarke se vydává na cestu...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v Camp Jaha - Bellamy:
"Buď opatrný, Bellamy. A vrať se, i s Clarke."
"Slibuju." řekl Bellamy a odtáhl se od Octavie.
"Nechť se znovu setkáme…" řekla na rozloučenou Octavia.
"Nechť se znovu setkáme…" řekl Bellamy a odešel z Camp Jaha.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v lese a okolí - Clarke:
Obě byly jen v podprsenkách a začaly se znovu vášnivě líbat. Po chvíli rozepnula a sundala Clarke Lexe podprsenku a začala jí líbat na krku, na hrudi a na břichu. Potom jí sundala kalhoty a přes kalhotky jí políbila. Lexa silně vzdychla a zaryla Clarke své nehty do jejích zad. Clarke se pak postavila, políbila se s Lexou a Lexa jí udělala to samé. Po chvíli se pomilovali...

5. kapitola - dění v lese a okolí - Bellamy:
Bellamy se unaveně potuloval po lese, v noci, po několika hodinách cesty.
Potřebuju se vyspat, až si najdu nějaký úkryt. A zítra promyslím, kde by mohla být Clarke. Zbytky našeho starého tábora... Zbytky Mount Weather... Zbytky Tondc... Nové tábořiště Zemšťanů... nebo snad to Město světla, o kterém mluvil Jaha? Já nevím. A možná taky šla někam úplně jinam. Možná chtěla být sama. Možná našla něco úplně nového. Možná, že se jí něco stalo... Ne, takové myšlenky musím vyhnat z hlavy. Clarke je přece silná... ale i tak se jí může něco stát. Je někde pryč, úplně sama - možná, plná výčitek. Už je pryč tři dny, za tu dobu se mohla dostat hodně daleko. Snad jí najdu. Bez ní se prostě nevrátím. Půjdu do našeho starého tábořiště. Tam budu moct nějakou dobu pobýt...
Až když se Bellamy vydal Clarke hledat, došlo mu jak těžké to bude. Ale nevzdával to, nemohl. Byl pevně rozhodnut se s Clarke vrátit.
Následující tři hodiny se snažil najít staré tábořiště, kde předtím byla Stovka. Pak už začínal rozpoznávat krajinu. Byl blízko. Za další necelou hodinu došel k výsadkové lodi, na které se Stovka dostala na Zem. Bellamymu se začaly vracet vzpomínky.
Je to už tolik měsíců, co jsme sem všichni přiletěli. Vzpomínám si na ten šťastný výraz mé sestry, tehdy ještě byla dítětem. Teď už je dospělá, a nepotřebuje mě, má Lincolna. Lincolna, kterého jsem mučil, abych získal protijed pro Finna... odpověď z něj dostala až Octavia, ale bez mučení, na rozdíl ode mě. Musí mě za to nenávidět, tohle mi nepromine, ani já si to neprominu. Ale Lincoln mi to oplatil, když mě nechal v Mount Weather na pospas, jako pokusného králíka...
Tady jsme se dohadovali s Clarke. Byla fakt otravná. Tehdy bych dal nevím co, abych se jí zbavil, a teď jí hledám. Všechno se změnilo. Nic není, jako dřív. Nikdo z nás není, jako dřív. Všichni jsme ztratili svou nevinnost. Všichni jsme zjistili, že nelze rozdělovat na hodné a zlé, na důležité a zbytečné...
Když jsme sem přiletěli, bylo nás 101, včetně mě. Teď je nás 46, včetně mě a Clarke. A pak jsou tu ještě lidé z Archy. Dospělí, kteří měli kontrolu nad vším, a teď nemají kontrolu nad ničím. Musí je to pěkně štvát...
Bellamy se pousmál této myšlence. Pak se ještě chvíli rozhlížel a vzpomínal, a šel spát do výsadkové lodi. Věděl, že tam není v úplném bezpečí, jelikož toto místo bylo už dávno prozrazené a nalezené Zemšťany, pak lidmi z Mount Weather a pak lidmi z Archy, ale bylo mu to jedno. Záleželo mu na třech věcech. Na Octavii, jenže ta se o sebe umí postarat a má Lincolna. Na svých lidech ze Stovky, ale o ty se postará Octavia, s pomocí Monroe. A na Clarke, kterou chtěl Bellamy najít.

5. kapitola - dění v lese a okolí - Clarke:
Clarke ležela vedle spící Lexy, se kterou se před chvílí pomilovala. Obě ležely na pár kusech starých látek, přikryté dekou.
Já se vyspala s Lexou! Nemůžu tomu uvěřit... Bylo to hrozně vzrušující a fajn. Nečekala jsem to, opravdu ne. Nikdy jsem se nemilovala s dívkou, vlastně jediný, s kým jsem se milovala, byl Finn. Lexa není tip pro vztah, ale já momentálně žádný nehledám. Musím zapomenout na Bellamyho, sice ho miluju, ale odešla jsem z Camp Jaha, abych se zbavila minulosti, do které teď patří i Bellamy, takže takové vzrušení, které prožívám s Lexou, mi prospěje. Doufám. Je mi jasné, že náš vztah nebude mít dlouhého trvání. Obě chceme něco jiného. Obě směřujeme někam jinam. Lexa Zemšťany nikdy neopustí, a já už se s nimi nechci vidět. Mír mezi Stovkou a Zemšťany nikdy fungovat nebude. Ani mír mezi lidmi z Archy a Zemšťany. Ale alespoň těch pár chvil, které můžu s Lexou zažít, než se definitivně rozloučíme, chci uskutečnit. Není to moje láska, ale svým způsobem jí mám ráda...
"Nad čím přemýšlíš?" zeptala se Lexa, která se právě probudila.
"Nad... tím, co se stalo."
"Jo, je na tom něco k zamyšlení. To, co se stalo... Po Costie jsem nikoho neměla. A pak jsi přišla ty, zamilovaná do Finna. Když jsi ho ztratila, vlastní rukou, našla jsem v tobě kousek sebe. Už jsi nebyla jen holka z nebeského lidu. Byla jsi silná, jako Zemšťanka."
"Já nejsem Zemšťanka, Lexo."
"Mnoho měsíců jsi na této Zemi. Osvojila sis některé schopnosti Zemšťanů. Nepatříš k Arše a Stovce, patříš k Zemšťanům, k nám."
"Lexo, každý ze Stovky, i z Archy, je na Zemi, od doby, co přiletěl, každý si musel osvojit některé schopnosti Zemšťanů. Ale nikdo z nás není opravdovým Zemšťanem. Možná tak Octavia, ale i ta se přidala na naší stranu, při boji v Mount Weather. Já nepatřím k vám..."
"Proč se tomu tak bráníš, Clarke? Co je špatně?"
"To, co se stalo mezi námi dvěma teď, bylo fajn, a chtěla bych to zažít znovu, ale já nejsem a nikdy nebudu Zemšťanka..."
"Nikdy k sobě nebudeme patřit..." dokončila za ní větu Lexa.
"Mrzí mě, jestli sis myslela, že ano. Ale nejde to. Obě máme jiné cíle. Já se s tebou nemůžu vydat k Zemšťanům. To by byl návrat do minulosti, které se snažím zbavit. Já se chci vydat někam jinam. Na nové místo."
"Může se ti něco stát, Clarke. Je tu spoustu nebezpečí, která neznáš, kterým se neubráníš..."
"Nechci řešit minulost, ale ani budoucnost, Lexo. Chci prožívat současnost..."
"Nesnesu pomyšlení, že mě opustíš..."
"Láska je slabost, sama si to řekla."
Lexa se zadívala Clarke do očí. Došlo jí, že jejich vztah opravdu nemá budoucnost.
"Dobře, tak tedy prožijme současnost." ustoupila Lexa a znovu Clarke políbila. Pak obě usnuly.

Budu ráda, když napíšete nějaké komentáře, ráda bych znala váš názor na tuto povídku. Další kapitola bude někdy v srpnu.
Vaše Liesel
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama