"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Nechť se znovu setkáme (Bellarke + Clexa) - 4. kapitola

12. července 2015 v 20:11 | Liesel |  Nechť se znovu setkáme (kapitolová povídka z The 100)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Bellamy Blake a Clarke Griffin (Bellarke) + Clarke Griffin a Lexa (Clexa)
Název povídky: Nechť se znovu setkáme
Tip povídky: Fan-Fiction, kapitolová
Místo děje: Země, Camp Jaha, les a okolí
Čas děje: Po ukončení druhé série The 100, den
Omezení: 12+
Popis: Poté, co se Clarke a Bellamy rozloučili, se Bellamy vrací do Camp Jaha a Clarke se vydává na cestu...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v Camp Jaha - Bellamy:
"Jsme domluveni." dodala Abby a odešla. Bellamy ještě jednou zkontroloval Harper a šel za Octavií. Ta ale spokojeně spala v jejich společném stanu, zatímco Monroe hlídkovala spolu s ostatními. Bellamy se také rozhodl, že si lehne. A protože byl vyčerpaný, tak po chvíli usnul.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v lese a okolí - Clarke:
Chvíli tam jen tak mlčky stály a pak si šla Lexa lehnout. Chvíli po ní si šla lehnout i Clarke a tentokrát usnula... v myšlenkách na Bellamyho.

4. kapitola - dění v Camp Jaha - Bellamy:
Bellamy se vzbudil, vyšel ze stanu a zamířil za Octavií, která se procházela kolem tábora.
"Potřeboval bych si s tebou promluvit, Octavie."
"O co jde?"
"Už víš, že Clarke odešla z tábora… no, a já se jí vydám hledat, spolu s Abby. Chtěl jsem jen vědět, jestli to tady zvládneš vést, zatímco tady nebudu."
"Jasně, že jo. Doufám, že ji najdeš. Ne že bych měla Clarke v oblibě, ale nechci, aby ses trápil. Navíc nechci, aby se Clarke něco stalo. Jak dlouho asi budeš pryč?"
"Nemám ponětí, ale nejspíš několik týdnů. A díky - věřím, že to zvládneš. Hodně ses změnila, jsi silnější."
"To díky Lincolnovi a Indře."
"Jsem rád, že máš někoho, kdo je při tobě, když tu nejsem."
"Mám tě ráda, velký brácho."
"Já tebe taky, malá sestřičko…" řekl Bellamy, zasmál, jednou rukou objal Octavii, pak se s ní rozloučil a odešel.
Potom ještě obešel tábor, jestli se něco neděje a šel se nachystat na odchod z Camp Jaha.
Abby byla zrovna na ošetřovně, kde jí Jackson kontroloval nohu.
"Zdá se, že noha bude brzy v pořádku. Ta navrtaná kost se pomalu srůstá a rána se hojí. Kostní dřeně ti odebrali jenom trochu, takže její nedostatek nehrozí. Jak se cítíš?" zeptal se Jackson.
"Ta noha mě bolí, ale dá se to zvládnout. Můžu s ní i v pořádku chodit, když ji mám zpevněnou ortézou. Jen… myslíš, že bych s tou nohou mohla chodit i na větší vzdálenosti?" chtěla vědět Abby.
"No, to asi ne… Noha se sice hojí, ale přece jenom, není to tak dávno, co ti odebírali kostní dřeň, Abby. Na nějaké delší výpravy to ještě není. Budeš muset tak dva týdny počkat. Proč tě to vlastně zajímá?"
"Protože… Clarke odešla z tábora, Jacksone. Neunesla události v Mounth Weather. Chci se jí vydat hledat, spolu s Bellamym Blakem."
"Abby, je mi líto, že tvá dcera odešla, ale nemůžu ti dovolit vydat se jí hledat. To by tvá noha neunesla, opravdu. Ale věřím, že to Blake zvládne. Byl to přece on, kdo s Clarke porazil Mount Weather, ne? Ale ty jít nemůžeš… Abby, prosím, slib mi, že nikam nepůjdeš…"
"To ti slíbit nemůžu, Jacksone..." řekla Abby, sesedla z lůžka pro zraněné a dala se na odchod ze stanu.
"Abby!" naposledy se za ní rozkřikl Jackson, aby jí to vymluvil, ale marně.
Cestou ze stanu se Abby vydala za Marcusem. Jestli chtěla odejít, musela mít jistotu, že někdo dokáže vést lidi z Archy, zatímco bude pryč. Jackson dokáže ošetřovat raněné, ale je jen jediný člověk, který dokáže vést lidi z Archy - Marcus Kane.
"Marcusi? Mohla bych s tebou mluvit?" zeptala se Abby, když ho našla v jeho stanu.
"Jasně, co potřebuješ? …A co tvoje noha?" zeptal se starostlivě.
"Moje noha se dobře hojí a bolest se dá zvládnout, ale… potřebuju s tebou mluvit o Clarke, Marcusi."
"Co je s ní?"
"Odešla z Camp Jaha. A já… se jí chci vydat hledat, s Bellamym."
"Je mi to líto, Abby, ale nemůžeš se jí vydat hledat. To nejde. Co ti na to řekl Jackson?"
"Nepřišla jsem tě žádat o svolení, Marcusi. Ani ty, ani Jackson, mi v tom nemůžete zabránit. Jen jsem chtěla vědět, jestli to tady zvládneš sám - bez Thelonia a beze mě."
"Abby, nemyslím, že to je dobrý nápad. Prosím, nechoď pryč. No tak. Bellamy to možná zvládne, ale ty ne. Jsi zraněná a nedokážeš bojovat. Venku je spousta nepřátel."
"A to těm nepřátelům mám nechat Clarke?"
"Ale Clarke dokáže bojovat. Je na Zemi déle než my, Abby. A ona není zraněná."
"Zatím není zraněná, Marcusi, ale mohla by být. Takže se jí vydám hledat." řekla rozhodně Abby a chtěla odejít. Marcus jí ale chytl za paži.
"Abby, nenechám tě odejít, i kdybych tě měl nechat zavřít." řekl Marcus, také velice rozhodně.
"A to chceš nechat jít Bellamyho samotného?"
"On to zvládne."
"Ale Clarke…"
"Clarke to taky zvládne, Abby. Bellamy jí najde a přivede zpátky. Pochop, nemůžu tě nechat odejít. Už takhle odešel Thelonius, jestli odejdeš i ty, zhroutí se to tu."
"Dobře. Neodejdu s Bellamym, ale jen kvůli tobě, Marcusi."
"Slib mi, že neodejdeš."
"Slibuju." řekla Abby a odešla ze stanu. Pak oznámila Bellamymu, že s ním nemůže jít. Bellamy to vzal v pohodě, a vlastně byl i rád. Pak se vydal za Octavií.
"Už půjdu, Octavie." řekl jí, aby se s ní mohl rozloučit. Octavia ho objala.
"Buď opatrný, Bellamy. A vrať se, i s Clarke."
"Slibuju." řekl Bellamy a odtáhl se od Octavie.
"Nechť se znovu setkáme…" řekla na rozloučenou Octavia.
"Nechť se znovu setkáme…" řekl Bellamy a odešel z Camp Jaha.

4. kapitola - dění v lese a okolí - Clarke:
Když se Clarke vzbudila, Lexa byla pryč… A v jeskyni už bylo jasné světlo.
Nejspíš už je poledne, vzhledem k tomu světlu. Lexa bude touhle dobou venku, třeba na lovu. A Bellamy… ten se touhle dobou bude starat o ostatní. Jestli pak mu scházím… Kdo ví. Ale měla bych přestat myslet na Bellamyho. Láska je přece slabost, alespoň podle Lexy. A navíc se musím soustředit na nový začátek. Archa, Camp Jaha, Mount Weather i Bellamy - to vše je minulost, a já na ni musím přestat myslet. Ale i Lexa je minulost, takže se s ní budu muset rozloučit. Stejně jsem tu nechtěla být déle, než jednu noc. A to, že jsem tu potkala Lexu, je náhoda. Nebude nějak těžké ji opustit. Myslím… Takže jí teď najdu, řeknu jí, že odcházím a vydám se hledat nový domov.
Clarke se přestala hrabat v myšlenkách a vyšla ven z jeskyně. Venku bylo světlo ještě jasnější, až to Clarke na chvíli oslepilo. Když se rozkoukala, viděla Lexu, jak si brousí malý nůž.
"Ahoj Clarke…" pozdravila jí Lexa.
"Jak víš, že jsem tady?"
"Tvé kroky. Jsou slyšet. Měla by ses naučit chodit potichu, jako zvěř. To ti pomůže přežít v divočině."
"Zníš jako Anya…" řekla Clarke a Lexa se otočila a tázavě se podívala. "Dlouhá historie… Jednou, když jsme s Anyou utekly z Mount Weather, nás pronásledovali Muži z hor, jak vy Zemšťané říkáte. No a já jsem našlapovala hlasitě a neomaleně, alespoň podle Anyi. Když jsme se dostali k mému táboru, zabili ji." Vysvětlila Clarke.
"To je mi líto, měla jsem Anyu ráda, to ona mě vše naučila."
"Už budu muset jít. Díky, že jsi mě tu nechala přespat, ale už budu opravdu muset…" oznámila Clarke. Na Lexině tváři byl vidět malý náznak lítosti. "Děje se něco?" zeptala se Clarke.
"Nechci, abys odešla. Mám tě ráda, Clarke." řekla Lexa a hodně se přiblížila ke Clarke.
"Lexo, já…" Clarke to nedořekla, protože se Lexa přiblížila svými rty, k těm jejím a políbila ji. Dlouze a vášnivě. A Clarke se polibku vůbec nebránila.
To je naprosto úžasný! Ale neměla bych… to je jedno, třeba je tohle způsob, jak za sebou nechat minulost. Kdo ví…
Clarke přestala myslet na Bellamyho a na minulost. Začala se soustředit jen a jen na Lexu. Začala jí hladit po bocích. Lexa jí přirazila ke skále a dala Clarke ruce nad hlavu. Pak se začala rukou toulat pod Clarčiným tričkem. Clarke vzdychla a lehce kousla Lexu do rtů, což obě ještě více vzrušilo. Lexa chtěla Clarke tričko sundat, ale Clarke ji zarazila.
"Počkej. Bude to lepší v jeskyni…" řekla Clarke, Lexa ji políbila a pak obě zašly do jeskyně. Tam si Lexa i Clarke sundaly trička. Obě byly jen v podprsenkách a začaly se znovu vášnivě líbat. Po chvíli rozepnula a sundala Clarke Lexe podprsenku a začala jí líbat na krku, na hrudi a na břichu. Potom jí sundala kalhoty a přes kalhotky jí políbila. Lexa silně vzdychla a zaryla Clarke své nehty do jejích zad. Clarke se pak postavila, políbila se s Lexou a Lexa jí udělala to samé. Po chvíli se pomilovali...

Prosím, pište komentáře k této povídce, ať znám vaše názory. Za zpoždění kapitoly se omlouvám. Příští kapitola bude asi tak na začátku srpna. Jinak doufám, že se vám tato žhavá Clexa scéna líbila. A nebojte, povídka bude stále o Bellarke, ale teď je i o Clexe :-). Mimochodem, tato kapitola má možná trochu jiný desing, protože jsem jí psala ve programu Microsoft Word.
Vaše Liesel
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama