"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Clarke Griffin - Odpuštění

30. července 2015 v 11:49 | Liesel |  Jednorázové povídky o The 100

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Žádný, povídka je o samotné Clarke Griffin
Název povídky: Clarke Griffin - Odpuštění
Tip povídky: Z pohledu Clarke, jednorázová, Fan-Fiction
Místo děje: V mysli Clarke
Čas děje: Po ukončení druhé série The 100, den
Omezení: 12+
Popis: Clarke odešla z Camp Jaha, teď je sama a utápí se ve svých myšlenkách...


Povídka:
Procházím se po lese. Už je to celý den, co jdu. Už je to celý den, co jsem odešla z Camp Jaha. Už je to skoro dva dny, co jsem zabila přes 300 lidí v Mount Weather. Už je to přes týden, co jsem nechala spadnout bombu do Tondc. Už je to přes týden, co jsem zabila Finna. Tolik měsíců, co jsem zabila Atoma.
Je ze mě zrůda. To, co jsem udělala, mě bude pronásledovat do konce mého života. Do konce života si budu pamatovat, jak... do očí se mi nahrnuli slzy, při té myšlence.
Bellamyho smutek, když od něj odcházím, a když oba víme, že už se nevrátím. Obličej Jaspera, když drží mrtvou Mayu v náručí. Tváře všech těch mrtvých, spousta z nich bylo nevinných. Výraz mé matky, když se dozvěděla, že já o tom bombardování věděla. Strach a vděčnost v očích mého milovaného Finna, když... rozvzlykám se... jsem ho zabíjela. Zhroutím se k zemi, tohle už nemůžu snést. Provedla jsem toho tolik. Tolik věcí, které už nikdy nevezmu zpátky. Ať už budu dělat cokoliv, do konce života ze mě bude vražedkyně, bojovnice... Jak jsem to mohla udělat?! Jak jsem se mohla tolik změnit? Zakřičím bolestí, která mě rozežírá zevnitř... Jak mám dál žít, po tom, co jsem udělala? Kam se mám dál vydat? Nemůžu se vrátit, musím se od minulosti dostat co nejdále. I když to znamená opustit Bellamyho, svou matku a svoje lidi. Pokusím se od minulosti utéct. Vím, že se mi to nepovede. Ale stejně to zkusím. To je to jediné, co teď můžu dělat.
Ležím na zemi, po tvářích mi stékají slzy, vzlykám a křičím... Už nemůžu udělat jediný krok, už nemůžu snést jedinou myšlenku. Ale budu muset udělat ještě hodně kroků, budu muset snést ještě hodně bolestných myšlenek. Bolest, kterou cítím, je příšerná. Je to, jako kdyby mi někdo vyrval srdce z těla. Už nemůžu! Nechci! Prosím, dost! Snažím se to vykřičet, ale nejde to. Zmůžu se jenom na vzlyky a bolestné výkřiky. Nenávidím se. Vím, že jsem ty věci dělala pro své blízké, pro ostatní, vím, že by se mé činy daly ospravedlnit. Přesto se ale nenávidím. Už nejsem nevinná, nejsem odevzdaná, nejsem upřímná, nejsem mírumilovná, nejsem sečtělá, ani neohrožená. Možná jste si mysleli, že jsem alespoň jedno z toho, ale nejsem. Byla jsem nevinná, odevzdaná - alespoň jsem se snažila, upřímná - většinou, mírumilovná - ne na dlouho, sečtělá - moje lékařské znalosti už jsou k ničemu. Nikdy jsem nebyla neohrožená, ale snažila jsem se o to. Snažila jsem se nedovolit, aby mě věci, které se staly, zranily, ale nedokázala jsem to. Nejenže mě tyto věci zranily, ony mě zlomily. Překonám to, snad, pokusím se jít dál, půjdu tak daleko, jak to půjde, budu se vyhýbat čemukoliv a komukoliv z minulosti. Budu se snažit o to, aby mě nikdo nenašel, abych já nenašla je. Vím, že potřebuji pomoc, ale ne od někoho z mé minulosti. Zatím to budu muset zvládnout sama.
Minulost mě ničí, a já se před ní snažím utíkat. Budoucnost je neurčitá. Musím se věnovat přítomnosti, musím se vydat na cestu. Vstávám, utírám si slzy z tváře a jdu. Čeká mě ještě dlouhá cesta...


Prosím, napište v komentářích, jaký je váš názor na tuto povídku. Je to moje první povídka, která není o žádném páru, jen o mysli jedné z postav The 100. Budu ráda, když napíšete, jaký pohled postavy byste chtěli příště (třeba Bellamyho Blaka, Marcuse Kana, Lexy...). Jsem si vědoma toho, že tato povídka je hodně smutná, ale postava Clarke se s něčím takovým opravdu potýká.
Liesel
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Britt. | elizataylor Britt. | elizataylor | Web | 2. srpna 2015 v 19:43 | Reagovat

hezká povídka, líbí se mi ten pochod jejích myšlenek a hrozně mi ty vlastnosti připomně Divergenci, jak tam byli rozdělení - takže to se mi taky líbilo :)

2 Liesel Liesel | Web | 2. srpna 2015 v 19:46 | Reagovat

[1]: Děkuji moc, opravdu. Jsem ráda, že čteš mé povídky a píšeš k nim komentáře. A ty vlastnosti jsem převzala z filmu Divergence, jak jsi si všimla :-).

3 Percabeth Percabeth | Web | 14. září 2015 v 19:19 | Reagovat

Moc pěkná povídka.. hodně pravdivá.. to je jedna z možností, jak by mohla začít 3 série :) já vím, že je asi moc pozdě, ale nechtěla by jsi napsat něco podobného jen o Bellamym? :)

Moc se mi líbila tahle část: Už nejsem nevinná, nejsem odevzdaná, nejsem upřímná, nejsem mírumilovná, nejsem sečtělá, ani neohrožená. Možná jste si mysleli, že jsem alespoň jedno z toho, ale nejsem. Byla jsem nevinná, odevzdaná - alespoň jsem se snažila, upřímná - většinou, mírumilovná - ne na dlouho, sečtělá - moje lékařské znalosti už jsou k ničemu. Nikdy jsem nebyla neohrožená, ale snažila jsem se o to.

Divergence :DD

4 Liesel Liesel | E-mail | Web | 15. září 2015 v 13:53 | Reagovat

[3]: Mockrát děkuji. A není pozdě, vlastně chci napsat takové povídky o více postavách. A o Bellamym jí napíšu taky.
A ano, vlastnosti byly použity z Divergence :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama