"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Nechť se znovu setkáme (Bellarke) - 2. kapitola

7. června 2015 v 19:03 | Liesel |  Nechť se znovu setkáme (kapitolová povídka z The 100)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Bellamy Blake a Clarke Griffin (Bellarke)
Název povídky: Nechť se znovu setkáme
Tip povídky: Fan-Fiction, kapitolová
Místo děje: Země, Camp Jaha, les a okolí
Čas děje: Po ukončení druhé série The 100, noc
Omezení: 12+
Popis: Poté, co se Clarke a Bellamy rozloučili, se Bellamy vrací do Camp Jaha a Clarke se vydává na cestu...


Pro připomenutí si můžete přečíst předchozí kapitolu zde.

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v Camp Jaha - Bellamy:
Abby tam jen stála zmatená a naštvaná. Po chvíli na Bellamyho zavolala "Tohle si ještě vyřídíme, Blaku!" a šla k raněným.
Bellamy se pořád nemohl zbavit myšlenky, že musí něco udělat...

Poslední odstavec minulé kapitoly - dění v lese a okolí - Clarke:
Jeskyně byla poměrně velká a měla několik chodeb, takže se Clarke chvíli potulovala, než našla nějaký kout, kde by chtěla spát. Když se ale přiblížila k onomu koutu, uviděla malé světlo a jistou osobu.
"Ahoj, Clarke. Tušila jsem, že příjdeš..."
"Ahoj, Lexo..."

2. kapitola - dění v Camp Jaha - Bellamy:
Už byla noc, když Bellamy hlídal u brány. Měl sice právo se vyspat, ale věděl, že by stejně neusnul. Pořád musel myslet na Clarke a tak zoufale chtěl, aby byla teď s ním.
Clarke... někdy je pěkně protivná, ale když se usměje... je tak sexy. Nejradši bych odešel! Ale nejde to, vždyť nemůžu opustit mé lidi. Každopádně, až bude alespoň část mých lidí ošetřená, tak se vydáme Clarke hledat. Nesnesu pomyšlení, že se jí něco stane. Ještě, že je tak tvrdohlavá a jde si za svým. To jí udrží naživu - jak jí znám.
Vlastně se jí ani nedivím, že odešla. Nechápu, co se z nás všech stalo. Lidé z Mount Weather nás vraždili, a to jen kvůli kostní dřeni! A já s Clarke jsme je pak všechny zabili... včetně dětí... včetně nevinných... včetně těch, co nám pomohli... Já sám se s tím nemůžu srovnat, a co teprve Clarke, která byla vždy pro mír, spravedlnost a co nejmenší utrpení...
Kolik našich lidí ještě zemře? Kolik lidí budeme muset ještě zabít? Budeme zase válčit se Zemšťany? A co ti z Mount Weather, kteří, po dostání "lepší" kostní dřeně, přežili? Co když se objeví další nepřítel? Kdo teď bude Camp Jaha vést? Co je zač to "Město světel"? Jak to, že moje malá sestřička tak rychle vyrostla? Kde je Clarke?...
Takové myšlenky se Bellamymu honily hlavou, ve které měl velký zmatek.
"Jsi v pořádku?" zeptal se někdo Bellamyho. Tomu se přetrhly myšlenky a otočil se. Pak uviděl Octavii.
"Jasně, jenom mám za sebou pár těžkejch dnů. Nic víc."
"Už nejsem tvá malá sestřička. Teď jsem tvá dospělá sestra. Nemusíš předstírat, že se nic neděje. Přede mnou si nemusíš hrát na drsňáka. Já vím, že se něco děje." řekla Octavia a zadívala se na Bellamyho.
"Jen... Je toho na mě moc... a..." nedokázal odpovědět Bellamy.
"Nesouvisí to náhodou s tím, že Clarke odešla? No tak, já vím, že jí miluješ. A ona tebe nejspíš taky..." řekla trochu rýpavě Octavia.
"To není pravda! Já..." snažil se bránit Bellamy, ale přestal, když mu došlo, že je to zbytečné. "Dobře, máš pravdu. Mám strach o Clarke a možná k ní něco víc cítím. A jak vůbec víš, že odešla?" zeptal se Bellamy.
"Už dva dny je tady podezřelá pohoda. Což nebývá, když je tady Clarke, která všechny kontroluje. A navíc vypadáš hodně ztrápeně. A nejen kvůli všemu, co se stalo, ale i kvůli tomu, že tu není Clarke. Vím, že k ní něco cítíš. To ségra pozná." řekla Octavia zpočátku rýpavě, ale pak už starostlivě.
"Máš pravdu. I v tom, že ke mě něco cítí ona. Já jsem byl přece jediný s kým se rozloučila. A navíc ta pusa na tvář..." nedořekl Bellamy, protože ho přerušila Octavia.
"Pusa na tvář? Páni, o tom vůbec nic nevím. Netušila jsem, že vy dva jste přes romantiku. U vás by spíš člověk čekal, že se buď přizabijete při nějaký hádce a nebo, že na to hned skočíte..." řekla s pošklebkem Octavia.
"Nebuď drzá! S Clarke se už tolik nehádáme. To bylo hlavně, když jsme přiletěli na Zem. A v našem vztahu nejde jenom o sex, takže na to nemůžeme prostě jen tak skočit, jak ty říkáš. Mezi mnou a Clarke je to o hodně složitější." řekl Bellamy a musel se zasmát drzosti své mladší sestry.
"Klídek brácho, já vím, že mezi tebou a Clarke je to o hodně složitější. Jen jsem tě chtěla rozesmát, což se povedlo..." řekla Octavia a šťouchla Bellamyho do ramene. Bellamy jí to chtěl oplatit, ale někdo silně zakřičel...

2. kapitola - dění v lese a okolí - Clarke:
"Ahoj, Lexo... nevěděla jsem, že si tady. radši půjdu..." řekla Clarke a otočila se, aniž by se zadívala Lexe do očí.
"Počkej, neodcházej. Prosím, Clarke..." řekla Lexa, která byla plná lítosti.
"A proč bych měla zůstat? Zradila jsi moje lidi!" řekla rozhněvaně Clarke.
"Podívej, Clarke. Já vím, že jsem tě zradila a že to nebylo správné. Ale musela jsem to udělat. V té bitvě by zemřelo mnoho mých lidí..."
"A to, že v té bitvě zemřelo mnoho mých lidí, ti nevadí? Jak jsi mě mohla takhle podrazit? Myslela jsem, že ke mě něco cítíš. Po tom polibku!"
"Láska je slabost, Clarke. Můj postoj v tomhle znáš, takže víš, že i přes veškeré city, volím svůj lid, před láskou. A navíc, podle toho, že ještě žiješ, bych řekla, že v té bitvě zemřelo více lidí z Mount Weather, než těch tvých." řekla Lexa a všimla si náhlých slz v očích Clarke.
"Ano, máš pravdu. V té bitvě zemřelo nejen mnoho mých lidí, ale i naprostá většina lidí z Mount Weather. A zemřeli i nevinní... a děti... a ti, co nám pomohli... a přitom jsem jenom zatáhla za jednu blbou páku, která to všechno skončila." odsekla Clarke a snažila se zadržet slzy.
"Všichni musíme dělat těžká rozhodnutí, Clarke."
"To je sice pravda, ale je hrozně těžké s tím žít. Zabila jsem Atoma... zabila jsem Finna... nechala jsem spadnout bombu do Tondc... vpustila jsem radiaci do Mount Weather... už jsem to nevydržela a musela jsem odejít, protože jsem se nemohla dívat na všechny ty vyčítavý tváře..." řekla Clarke, která úspěšně potlačila všechny slzy.
"To znamená, že už se nevrátíš?... A kdo je vlastně Atom?"
"Jeden z mých lidí, kterého zasáhla kyselinová mlha a já ho bodla do krku, abych mu zmírnila bolest. A do tábora se nejspíš nikdy nevrátím. Já nevím..." řekla Clarke, která už nevypadala tak naštvaně.
"Kde teď budeš?"
"Plánovala jsem přenocovat v téhle jeskyni, ale ta je obsazená, takže už půjdu..." řekla Clarke a chtěla odejít.
"Mrzí mě to, Clarke. Zůstaň tu, prosím. Aspoň na pár dní." řekla Lexa a Clarke šokoval projev její lítosti. Nejdříve jí chtěla odmítnout, ale nebyla v pozici, kdy by mohla někoho soudit za jeho činy, a navíc už byla tma.
"Dobře, zůstanu tu. Ale o Mount Weather se už nechci bavit. V tvém i mém zájmu. Dobře?"
"Dobře. Jsme domluveny." souhlasila Lexa a po chvíli obě usnuly. Každá v jiném rohu, aby mohly být co nejdále od sebe.

Doufám, že se vám kapitola líbila. Osobně si myslím, že je trochu zmatená, ale snad vám to nevadí. Za vaše názory budu ráda v komentářích. Veškerá nespisovnost je zde schválně.
Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klaaaaarka Klaaaaarka | 1. října 2015 v 21:21 | Reagovat

Není to zmatené! Právě tím, že se všichni vykecali jsi nám přiblížila jací ve skutečnosti jsou a čeho by chtěli dosáhnout..
:( chudák Clarke...

2 Liesel Liesel | E-mail | Web | 7. října 2015 v 18:25 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji. Jsem ráda, že čteš mé povídky, a že píšeš komentáře :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama