"Co má příjít, to přijde, a pak se tomu postavíme."
- Rubeus Hagrid, Harry Potter a Ohnivý pohár (kniha), str. 559

Aktuální povídky:
14. kapitola povídky Nechť se znovu setkáme (o páru Bellarke)
13. kapitola povídky Ples (o páru Bellarke)
4. kapitola povídky Hledání opory (ze světa Harryho Pottera)
3. kapitola povídky Válka emocí (o páru Kabby)
6. kapitola povídky Dvojí tvář (detektivní povídka)
Jednorázová povídka Bellamy Blake - Smíření
Jednorázové povídky:
Odkaz na veškeré jednorázové povídky zde. Všechny se týkají The 100.

Jsem ráda za všechny komentáře, klidně i k starším článkům.

Nechť se znovu setkáme (Bellarke) - 1. kapitola

28. května 2015 v 15:09 | Liesel |  Nechť se znovu setkáme (kapitolová povídka z The 100)

Autor: Liesel (není to zkopírované, ani přeložené)
Výskyt: Seriál The 100
Pár: Bellamy Blake a Clarke Griffin (Bellarke)
Název povídky: Nechť se znovu setkáme
Tip povídky: Fan-Fiction, kapitolová
Místo děje: Země, Camp Jaha, les a okolí
Čas děje: Po ukončení druhé série The 100
Omezení: 12+
Popis: Poté, co se Clarke a Bellamy rozloučili, se Bellamy vrací do Camp Jaha a Clarke se vydává na cestu...


1. kapitola - dění v Campu Jaha - Bellamy:
Clarke už zmizela v lesích a Bellamy se vrátil do Campu Jaha, kde, jako ostatní, pomáhal se zraněnými z Mount Weather. Trvalo celý den a noc, než byli všichni ošetření a přestal chaos. Až poté si ostatní začali všímat, že Clarke zmizela. Předtím se na ni pár lidí zeptalo, ale vždy si všichni mysleli, že Clarke někde někoho ošetřuje. Nikoho nenapadlo zeptat se osoby Clarke nejbližší - Bellamyho. Nejdříve se po ní začala shánět její matka Abby, která se zeptala všech možných lidí, ale nikdo nic nevěděl, takže šla za Bellamym. Bellamy zrovna v tu chvíli stál u brány, a pořád myslel na Clarke.
Neměl jsem si ji nechat odejít... nebo jsem měl jít s ní. Co když se jí něco stane? Kam půjde? Kde právě teď je? Vrátí se někdy? Bude mě někdy milovat? Kdy si někdo všimne, že je pryč?... Jak jsem jen mohl dopustit, aby se teď toulala sama v lesích! Jestli se jí něco stane, tak si to neodpustím!
Takové myšlenky se mu honily hlavou, když ho vyrušila Abby.
"Ahoj, Bellamy. Neviděl jsi Clarke? Nemůžu ji najít."
"Clarke... ona odešla. Měla hrozné výčitky, už se nemohla dívat na všechny ty vyčítavé tváře. Vůbec nevím, kde teď je, ani jestli je v pořádku. Byl jsem jediný, s kým se rozloučila, ale nemohl jsem jí v tom zabránit. Moc mě to mrzí..."
"Nechal jsi jí odejít? To snad ne! Nebýt tebe, tak by neodešla! Úplně si jí změnil! To kvůli tobě má výčitky! Jestli by měl někdo odejít, tak ty!" rozkřikla se na něj Abby, což si ale Bellamy nenechal líbit.
"Jestli někdo může za její odchod, tak vy, Kancléřko. To vy jste udala jejího otce, i když jste věděla, že ho popraví. To vy jste jí lhala. Já a Clarke jsme sice měly neshody, ale já nejsem ten, kdo zavinil její odchod. Odešla, protože měla výčitky, takže mě do toho netahejte." bránil se Bellamy, který si, na rozdíl od Abby, zachoval důstojnost a nevybuchl, a odešel. Abby tam jen stála zmatená a naštvaná. Po chvíli na Bellamyho zavolala "Tohle si ještě vyřídíme, Blaku!" a šla k raněným.
Bellamy se pořád nemohl zbavit myšlenky, že musí něco udělat...

1. kapitola - dění v lese a okolí - Clarke:
Potom, co se Clarke rozloučila s Bellamym a odešla, se vydala směrem k troskám Tondc. Věděla, že tam nejspíše nikdo nebude. Věděla, že kdyby tam někdo byl, nejspíš by se k ní choval jako nepřítel, potom co jí Lexa v bitvě u Mount Weather zradila a přátelství mezi Zemšťany a Lidmi z nebes se rozpadlo. To jí ale bylo všechno jedno. Prostě se jen snažila najít nějaké útočiště.
Co se to se mnou stalo? Proč jsem se tak změnila? Jak jsem mohla dopustit, aby zemřelo tolik lidí - vinných i nevinných? Neublížila jsem ostatním, když jsem odešla? Co když se při nějaké bitvě něco stane Bellamymu? Co ke mě asi cítí? Miluje mě, tak jako já jeho? Proč jsem ho opustila? Jak jsem sakra mohla být tak pitomá! Mohli jsme utéct spolu... ale v Campu Jaha musí být alespoň nějaký vůdce, takže utéct spolu by bylo nezodpovědné. Ach, jak moc bych teď chtěla být s Bellamym. Jak moc bych chtěla cítit jeho rty na těch svých. Jak moc bych chtěla, aby se mě dotýkal... abychom se pomilovali... abychom spolu chodili...
Takové myšlenky se Clarke honily hlavou neustále. Pořád si představovala, jak se s Bellamym vášnivě milují, ale zatím nedošlo ani k polibku. Ale aspoň za tu pusu na tvář, kterou dala Clarke Bellamymu, byla Clarke ráda. Alespoň takový náznak lásky.
Byla noc, když Clarke narazila na opuštěnou jeskyni a rozhodla se v ní přenocovat. Jeskyně byla poměrně velká a měla několik chodeb, takže se Clarke chvíli potulovala, než našla nějaký kout, kde by chtěla spát. Když se ale přiblížila k onomu koutu, uviděla malé světlo a jistou osobu.
"Ahoj, Clarke. Tušila jsem, že přijdeš..."
"Ahoj, Lexo..."

Doufám, že se vám povídka líbila, a že mi svůj názor dáte na jevo v komentářích. Příští kapitola bude asi o víkednu, možná až v dalším týdnu.
Liesel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Percabeth Percabeth | Web | 19. srpna 2015 v 19:35 | Reagovat

Ta povídka je skvěle napsaná. Moc se ti povedla. Taky bych chtěla aby to dali Bellarke dohromady.. :3

2 Liesel Liesel | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 22:04 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji za komentář.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama